PORADENSTVÍ S RODINOU

O rodinách můžeme uvažovat např. jako o tradičních, moderních a postmoderních. „Tradiční“ může znamenat jednak časové vymezení (zde předmoderní, tedy do 18. století) nebo sociální ukotvenost (model rodiny institucionalizovaný zákony). Tradiční můžeme myslet tzv. širší rodinu (moderní pak nukleární model rodiny), ale v užším slova smyslu jde o měšťanský model nukleární rodiny (složená z obou bio­logických rodičů a jejich dětí), předpokládající (tradiční) genderově určené rozdělení prostorů na mužský – veřejný prostor a pole moci, a  ženský – soukromý prostor domácnosti a reprodukce. Tradiční model, kdy muž je v první řadě „ži­vitelem" a žena pečuje o děti a domácnost, je charakteristic­ký zejména pro 19. století.

Vývoj rodin směřoval k egalitářskému uspořádání. Moderní či postmoderní rodiny jsou charakteristické tím, že chybí předem daný vzor či model určující, co je to rodina, mateřství, otcovství, jaké role má kdo zastávat. A právě fakt, že partnerství záleží pouze na emocích a na dohodě mezi partnery, ho činí tolik zranitelným, nestabilním a jednodušeji zrušitelným. (Beck, Beck-Gernsheim 1995: 50-64) Současnými fenomény jsou např. rodiny rozvedené, neúplné, rekonstituované nebo „zvolené“ (sdílené bydlení, squaty, duchovní komunity, komunitní celky apod.).

Rodina je v čase i prostoru sociokulturně podmíněný variabilní systém intimních vztahových systémů intra/intergeneračních konstelací a všechny tyto varianty mají svůj smysl.

Jevy, o kterých v souvislosti s rodinou a rodinným poradenstvím uvažujeme:

• Rodina zajišťuje primární socializaci dětí a stabilizuje osobnosti dospělých jedinců, kteří tvoří společnost. Oslovuje témata jako odpovědnost, péče o děti a jejich výchovu, hospodaření, volný čas atd.
• Lidé spolu mají významná pouta (např. genetické, sexuální, teritoriální, majetkové, citové, spirituální, nebo „úkolové“ pouto – například rodičovské či výchovné) a vztahy vzájemné závislosti.
• Předpokládá mezigenerační vztahy a hranice mezi nimi. Funguje zde systémová dynamika, která je odlišná od dynamiky páru.
• Má vývojové fáze, které mají své charakteristiky.
• Užší rodina (rodiče a děti) x širší rodina (prarodiče a další příbuzní).
• Členové rodiny mají své kompetence, které by měly být respektovány (pozor na přebírání kompetencí, které patří někomu jinému: např. rodiče X dítě, rodič X nový partner v rekonstituované rodině). To platí i pro poradce (není „dalším/lepším rodičem“, ale spojencem rodiny). Respektujeme přirozené role a hranice (například hranice mezi generacemi, zodpovědnost rodičů za děti apod.).
• Biologické pouto je jiné, než zvolené pouto. Pokrevní pouto zůstává (byť třeba skrytě) důležité po celý život. To ale nesnižuje uznání důležitosti pouta sociálního, které je volené (konkrétně se tyto skutečnosti mohou v rodinném poradenství objevit v souvislosti s náhradní rodinnou péčí, rozvody, úmrtím rodiče, rekonstituovanými rodinami, asistovanou reprodukcí apod.).

Rodinné poradenství můžeme v širším smyslu chápat jako poradenství v oblasti rodinné problematiky, které se přímo či nepřímo týká vztahů mezi členy rodiny a jejími subsystémy nebo vztahů rodiny s okolím (škola, děti partnera, prarodiče apod.) a spolupráce s nimi je žádoucí. V užším smyslu je to poradenství, kterého se aktivně účastní (tedy jsou fyzicky přítomni, je s nimi uzavřen kontrakt) minimálně dva členové rodiny. Obvykle jde o příslušníky odlišných generací, kteří mohou vykazovat ve svých vztazích prvky závislosti (např. rodič a nezletilé dítě).

Přestože zde mluvíme o rodinném poradenství, zažitým termínem v literatuře a mezi odbornou i laickou veřejností je „rodinná terapie“. Mezi rodinným poradenstvím a terapií zřejmě není ostrá hranice a vzhledem k tomuto kontinuu se tyto termíny často jednoznačně nerozlišují. Považujeme ovšem za důležité, aby se tak v praxi dělo. Nerozlišování „poradenství“ a „terapie“ v praxi často vede k tomu, že není správně nastaven rámec práce s rodinou.

Poradenství je vymezeno:

• kontextově: zaměření na aktuální stav a konkrétní praktická témata (místo pátrání v historii a příčinách stavů),
• zakázkou: podpora celého rodinného systému (místo sledování sil jedinců v rodině), posilování jeho dovedností a kompetencí (facilitovat tedy zapojení všech - např. cirkulárním dotazováním),
• kontraktem zaměřeným na jasné, konkrétní a praktické cíle (aby systém byl schopen sám fungovat),
• způsoby práce: není klinická diagnostika, hledáme porozumění situaci, nalezení řešení, co udělat jinak, změna není hluboká, se zážitky a emocemi pracujeme do určité míry, stejně tak s náhledem.

Rodinná terapie se:

• více zaměřuje na emoce, transformaci systému
• pracuje s nezdravými vzorci a vede k jejich zvědomění a změně
• snaží o odstranění patologie (pracuje tedy s příznaky a klinickou diagnostikou).

Zdá se, že v rodinném poradenství nejsme tak svobodní jako při práci s párem. Rodinné poradenství se odehrává v různých kontextech (např. nezletilé dítě, dospělé dítě, dospělé dítě s vyživovací povinností) a jsme více ovlivněni normativními modely jako:

• zájmem dítěte – zájem dítěte nelze předem výslovně zcela definovat. V konkrétní poradenské situaci ale můžeme rozpoznávat (např. při poradenství o uspořádání péče po rozvodu), že zájmy dospělých/rodičů jsou zřejmě v rozporu se zájmem dítěte (tedy to, co je pohodlné pro rodiče, je zátěží pro dítě). V takovém případě má zájem dítěte přednost. Zájmy dítěte poradce rovněž hájí v rámci struktury poradenského procesu, kdy například dbá na to, aby veškerá ujednání, dohody a komunikace během konzultace, byla srozumitelná nejen rodičům, ale i dítěti,
• zákonnými normami,
• vývojovým kontextem rodiny/dětí
• společenskými hodnotami.

Oproti individuálnímu či párovému poradenství tedy vyvstávají opět o něco větší nároky na přípravu na konzultaci. Jak bylo uvedeno v obecném úvodu metodiky, právě v rámci poradenství s rodinou může být užitečná spolupráce páru poradců nebo (multidisciplinárního) týmu odborníků. V rámci práce s rodinou se častěji než při práci s jedincem či párem mohou vyskytovat vícestranné kontrakty (např. s OSPOD).

INDIKACE PRO RODINNÉ PORADENSTVÍ se nachází v tématech:

• komunikace v rodině
• vztahy v rodině
• uspořádání života v rodině: instrumentální složky soužití jako např. trávení volného času nebo fungování domácnosti, mezigenerační témata, sžívání systémů (rekonstituované rodiny), odpovědnosti a kompetence, konflikty a jejich zvládání,
• vývojové krize a přechodové krize (např. narození dítěte, dospívající dítě, osamostatnění dítěte, stárnoucí rodiče)
• výchova dětí včetně specifických témat (učení, výchovné problémy, drogy, zdravotní postižení aj.) nebo kontextů (náhradní rodinná péče, monoparentální rodina aj.)
• vztahy rodiny vůči jiným (sub)systémům a institucím (rodiče manžela, příbuzenské vztahy, sousedské vztahy, přátelé, škola apod.)
• rozvody a rozchody a následné uspořádání vztahů či péče o děti.

RELATIVNÍ KONTRAINDIKACE PRO RODINNÉ PORADENSTVÍ:

• obecně situace, kdy máme ohlašovací povinnost dle zákona (například společná konzultace zneužívaného dítěte a násilníka, ovšem společná konzultace dítěte s druhým rodičem naopak kontraindikací není – dále pak například týrání, zanedbávání; domácí násilí apod.)
• aktuální stav některého ze členů rodiny zabraňující kontaktu s ním (například intoxikace, násilné chování, psychopatologie apod.)
• souběžně či v minulosti řešený stejný či jiný problém v rámci individuálního či párového poradenství (držíme hranice partnerství X rodičovství) u téhož poradce.

PRVNÍ PORADENSKÝ KONTAKT

První poradenské konzultaci předchází obvykle PRVNÍ PORADENSKÝ KONTAKT. Jeho cílem je základní rozlišení, zda jsme odpovídající služba (zda jim může být rodinné poradenství prospěšné, nebo umíme najít spolu s rodinou jinou odpovídající službu či poradce) a domluva o tom, kdo má přijít na první konzultaci.

První kontakt se může odehrávat e-mailem, osobně, nejčastěji ovšem telefonicky:

1. Hlásíme se jménem a institucí

2. Chceme vědět zadání

(V jaké jste situaci?, Můžete mi stručně říct, o co u Vás jde – v čem je problém – kvůli čemu voláte, chcete přijít?). Z tohoto může vyplynout otázka na to, kdo přijde. Měli bychom si uvědomit, že mluvíme s jedním členem rodiny (tento člen je aktivní za jiné, utváří první vztah a předkládá první popis problému) Je třeba mít na paměti, že vidění dané situace může být u ostatních členů rodiny odlišné, na což musíme při společné konzultaci pamatovat.

3. Rodina se od nás má dozvědět:  

Jak dlouho bude trvat konzultace, kolik bude stát, kde poradce najde a kdo to je. Zde má význam dobrá webová prezentace (včetně např. informací o parkování). Při první konzultaci s rodinou je maximálně vhodné, aby byli přítomni všichni členové rodiny.

4. Společná dohoda s rodinou by se měla týkat:

Data schůzky, kdo přijde, kontaktů na sebe (Vy kontakt na mě znáte – můžete mi dát na Vás?) a domluva na dalších podmínkách pro případné zrušení. Dokud nedojde k první poradenské konzultaci, jde o kontrakt s nižší mírou závaznosti.

Přiměřený termín konzultace by měl být dán do tří dnů až do „konce příštího týdne“ (= 14 dní) od prvního kontaktu. Termín vyjednáváme s ohledem na akutnost a časové možnosti, všech zúčastněných.

PRVNÍ PORADENSKÁ KONZULTACE S RODINOU

CÍLE první poradenské konzultace:

• prozkoumání, zda je rodina na správném místě a zda zrovna tady může rodina očekávat podporu a vedení při orientaci a rozhodování ve své vztahové situaci, případně při jejím řešení
• vytvoření společného prostoru pro spolupráci = představení a přijetí (podrobně viz níže)
• porozumění aktuální životní situaci členů rodiny a jejich východiskům (viz níže)
• dohoda o rámci a cílech  spolupráce a o dalším postupu včetně výchozího porozumění vztahové situaci a společným východiskům = porozumění a spolupráce (podrobně viz níže a viz příloha kontrakt)

Představení a přijetí

• představit poradnu, poradce a poradenství; domlouváme se na způsobu, jak se budeme vzájemně oslovovat (doporučujeme vyváženost - např. dospělí se oslovují příjmením, u dětí vzhledem k věku domlouváme tykání/vykání)
• představit poradcův postoj k rodině a jednotlivcům („jsem spojencem vaší rodiny, každého z vás si vážím, fandím vaší společné dohodě/domluvě“) a udělat se sebou něco, aby byl schopen těmto vyhlášeným postojům dostát (= stabilizovat se tak, aby ho jednotliví členové „bavili“, aby rozuměl jejich zápasu o lidskou hodnotu); respektovat ve svých postojích rodinný systém a jeho hranice („jsem host, přicházím jakoby na návštěvu, naše spolupráce je daná naší dohodou…“)
• seznámit se s rodinou a jejími členy, všem věnovat prostor - vyvažovat pozornost, nezapomínat na dítě, jít na úroveň dítěte, aby poradci rozumělo; dovědět se o nepřítomných - co se stalo, proč tu nejsou…
• vracíme se k prvnímu kontaktu a jeho obsahu (opakujeme, kdo a proč byl s námi v kontaktu a mapujeme, zda je to stále ještě aktuální)
• dozvědět se, co jednotliví členové rodiny i rodina jako celek od poradny očekávají – (a to včetně nepřítomných členů – „kdyby tady byli, co by řekli…“), počítat s případnými nevyjádřenými očekáváními, pojmenovat, že bývají přítomna[1]; 
• naladit se na jazyk rodiny a její vývojovou fázi, vzájemné přijetí, porozumění a prostou slušnost: „Budeme dělat to, co bychom dělali, kdybychom toho člověka viděli poprvé v životě.“
• stabilizovat do co největší míry možnosti a způsoby domlouvání poradce s rodinou a s jednotlivými členy; poradce stabilizuje sám sebe (tedy vyrovnává své případné ne/sympatie k jednotlivcům i celé rodině) mj. tím, že je schopen průběžně rozpoznávat silné stránky jednotlivců i rodiny jako takové.

Porozumění a spolupráce; dohoda o postupu; kontraktování

• věnovat pozornost poradenskému poli, které tvoří všichni zúčastnění (poradce – rodina – subsystémy v rodině - jednotlivci), cílům, procesu, vztahu
• porozumět ŽIVOTNÍ SITUACI (životnímu kontextu) rodiny; na pozadí životní situace rozumíme situaci, v níž přišli;
• diagnostikovat (ve smyslu rozumět) vztahové pole rodinného systému - zjistit, jak každý v rodině vidí vlastní vztahovou situaci a potřeby v rodině: slyšíme, CO členové rodiny o sobě a rodině říkají, a sledujeme, JAK to říkají; „diagnostikujeme“, co je sbližuje, co je tam drží, co naopak oddaluje, jak toho dosahují (komunikace); zjišťujeme silné stránky každého z nich a RODINY  
• porozumět ŽIVOTNÍ SITUACI (životnímu kontextu) rodiny; na pozadí životní situace a vývojové situace rodiny, v níž přišli; částí životní situace je i podoba rodinného SOUŽITÍ (viz instrumentální složky soužití) 
• diagnostikovat (ve smyslu rozumět) OBLASTI ORIENTACE A ROZHODOVÁNÍ:
• zjistit, jaké má každý člen rodiny očekávání od poradenství, zda jsou nějaká očekávání/rozhodování společná a zda jsou (aspoň některá z nich) naplnitelná poradenstvím;
• zjistit případné předchozí zkušenosti s řešením daného tématu, náhled na danou problematiku a případnou spolupráci s  jinými lidmi zabývajícími se poradenstvím a prací se vztahy obecně: „Co vše už jste při hledání řešení vašeho problému zkusili?“ „Máte nějakou předchozí zkušenost s odbornou či jinou pomocí?“, „Už jste někdy řešili podobný problém a s jakým výsledkem?“, „Už jste někdy byli v podobné situaci a co vám pomohlo, jak jste ji zvládli?“

• zmapování sil a zdrojů všech členů rodiny a rodiny jako celku
• dojednávat CÍLE - hlavním cílem je zmapovat cíle jednotlivých členů rodiny a dojednat společný cíl pro rodinu. Dojednáváme cíle„doma v životě“ a cíle „poradenské“: např. dva poradenské cíle: Rozpoznat, že se blíží zničující hádka mezi matkou a dcerou; dozvědět se, jak tuto hádku včas zastavit.
• dojednávat PROSTŘEDKY a ODPOVĚDNOSTI (Co chtějí členové rodiny od poradce a naopak. Co pro dosažení tohoto cíle kdo udělá.): „Čím vám poradenství nebo já můžeme pomoct, abyste se rozhodli?“
• dohodnout se na dalším postupu: na další konzultaci, na (domácím) úkolu, případně na ukončení spolupráce či předání do jiného typu péče.

PROCESY, které napomáhají dosahování cílů = DOBRÝ KONTAKT A DOBRÝ KONTRAKT:

• mít a udržet dobrý kontakt[2] s celou rodinou i jednotlivci; znamená to například vyladit tempa, zpomalit, když poradce vidí, že některý ze členů rodiny je zmaten, naladit se na slovník rodiny a přizpůsobit komunikaci dítěti (nepoužívat odborné výrazy, mluvit přiměřeně věku apod.), nechat si více vyprávět (případně stabilizovat možnou výbušnost vyprávění anamnestickými daty, počítáním roků atp.); 
• spolupracovat na ustavení bezpečného a funkčního komunikačního pole: poradce zajímají všechny zúčastněné strany rovnocenně, věnuje jim stejnou pozornost; může upravovat komunikaci, aby z jeho pohledu byla funkční pro to, čeho chce rodina (v dobrém) dosáhnout
• bezpečí všech zúčastněných upravuje smlouva (viz příloha - kontrakt). Taková dohoda má tři vrstvy: 

RÁMEC hodnotový a administrativní - kde, kdy, za kolik, mlčenlivost, zacházení s informacemi, etický kodex, možnost stížností atp. 

CÍLE 

PROSTŘEDKY - forma práce

• kontrakt s rodinou je dvoustranný – poradce kontrakt uzavírá s rodinou, v případě účasti další instituce (soud, OSPOD, škola apod.) může být kontrakt vícestranný. V případě, kdy rodinu posílá jedna z výše zmíněných institucí, se poradce ptá:

o   Proč vás sem „název instituce“ poslala a jak tomu rozumíte? Jaký je váš postoj k požadavku/cíli/přání/očekávání „název instituce“. Jsou tyto požadavky/cíle/přání/očekávání v souladu s vašimi vlastními požadavky/cíli/přáními/očekáváními? Jak tomu rozumíte?

o   Chcete splnit zakázku „název instituce“?

• „rozlišovat rodinný kontext a konzultaci s rodinou – nejsou-li přítomni všichni členové rodiny, od počátku vyjádřeně vyvažujeme pohledy všech, i nepřítomných členů rodiny – hlídáme procesní spravedlnost. První konzultaci začínáme se všemi členy rodiny. V případě, že na první konzultaci všichni relevantní členové rodiny přítomni nejsou, je výhodné je přizvat (např. po konzultaci s rodiči a dojednání rodinného poradenství přizvat dítě/děti, nebo po konzultaci s rodiči a dítětem přizvat dalšího sourozence). Ve chvíli, kdy je uzavřen kontrakt s rodinou, doporučujeme pro řešení případných partnerských či individuálních témat předat rodinu jinému odborníkovi.

POSTUP PRVNÍ KONZULTACE podrobně:

1)      Pozveme rodinu dál, seznámíme je s prostorem (kam si mohou odložit věci, kde je záchod atp.) a ujistíme je, že se zde ne/přezouváme.

2)      Máme k dispozici vodu (např. ve džbánku na stole), aby pokud možno nevznikala otázka, zda je nápoj zdarma či za peníze; máme k dispozici (ve velkém balení na stole) kapesníky; pro děti v čekárně a konzultovně hračky, potřeby pro kreslení apod.

3)      Základní pravidla spolupráce uvedeme a dohodneme ústně na začátku a písemně je máme uvedena na webových stránkách a v čekárně:

• naše mlčenlivost
• možnost anonymity (s rodinou se dohodne pseudonym, pod kterým bude jejich spis veden – jsou současně upozorněni na nevýhody, které z anonymního vedení spisu vyplývají – například omezení jejich přístupu do něj atp.)
• ne/placenost konzultace: domluvit se s rodinou kolik se za co platí, kdo, kolik a kdy to chtějí platit (na začátku nebo na konci konzultace)[3]
• případně upozorňujeme na další podrobnosti[4]
• zacházení s písemnými podklady (záznamem o konzultaci, evidencí statistickou atp.).

Ptáme se jednotlivých členů rodiny, zda chtějí vědět víc, zároveň ujistíme, že se k tomu kdykoli můžeme vrátit, a že na konci se k tomu vrátíme určitě (nejlépe předáme srozumitelné písemné podklady).

4)      Vylaďujeme očekávání o průběhu konzultace: mají členové rodiny nějakou představu o tom, jak to v poradně chodí? Jak dlouho trvá a jak probíhá konzultace atp.? Chtějí něco o průběhu vědět? Vědí něco o nás jako o lidech, o způsobu práce, případně o zařízení, kde pracujeme? Chtějí něco vědět? Ví poradce něco o tom, jak si členové rodiny poradenskou konzultaci představovali?

V rodinné konzultaci si dáváme zvláštní pozor na uspořádání a vyjasňování komunikačních pravidel včetně zacházení s prostorem. Domlouváme se na způsobu, jakým se budeme vyváženě oslovovat tak, aby nám to všem vyhovovalo.

5)      Při kontaktu s rodinou dbáme též na zvýšená bezpečnostní pravidla procesní spravedlnosti: objasňujeme, co se bude dít, dáváme si pozor na jasný souhlas všech; pokud souhlas nenastává, zastavíme se a zjišťujeme, co mu brání (všechna tato procesní „teď a tady“ nám pomáhají porozumět dynamice v rodině). Všímáme si, kdo z rodiny je nám jak a čím mentálně blízko a co to dělá s naší možností jednat vůči každému z nich procesně spravedlivě.

6)      Explorujeme rodinnou situaci: Dotazování poradce pro orientaci v situaci a jejím kontextu. Mají zaznít všechny verze příběhu z pohledu všech zúčastněných. „Co vás přivádí? Jak se to stalo, že jste se rozhodli přijít? Jaká je situace, ve které se nacházíte? Co vás vedlo k rozhodnutí navštívit poradnu?“

7)      Explorujeme očekávání rodiny: Individuální očekávání od poradenství a očekávání od poradenství od rodiny jako celku – zorientovat se ve společném východisku. Zde je možné vedle otázek navozujících změnu (strategických, konstruktivních – cirkulární, systemické – ptaní na druhé osoby, reflexivní) využívat otázky triadické (ptát se členů rodiny na vztahy mezi dalšími členy). Dále také viz přílohu – metody a techniky. Poradce vyjasňuje, co může poradenství naplnit, co ne. „Co očekáváte od poradenství? Co očekáváte od dnešního prvního setkání? Podle čeho poznáte, že je poradenství u konce? V čem se potřebujete zorientovat? O čem se rozhodujete?“

8)      Dojednávání SMART cíle (cílů) spolupráce[5] (podrobně viz příloha kontrakty): ptáme se například „Jak by vypadal úspěch naší spolupráce?“ Nebo: „K čemu by Vám to poradenství mohlo být dobré?“ Otázky zaměřujeme na cíl pro rodinu.

Pomocí předchozích otázek (bod 6 a 7) mapujeme cíle jednotlivých členů rodiny a s ohledem na věk dětí dojednáváme společný cíl pro rodinu. Je potřeba rozlišit cíle vycházející ze světa reálného života rodiny „doma“ a cíle poradenské. Smyslem je hledat, kde se tyto světy („doma a v poradně“) prolínají. Své „životní cíle“ totiž pravděpodobně členové rodiny formulují jako první, ale ty poradenství naplnit nedokáže. Můžeme z nich ale vyjít při formulování toho, čeho chtějí dosáhnout v poradenství. Jaký cíl spolupráce v poradně může jejich cíle v životě ovlivnit? Jaký poradenský cíl s jejich životním může souviset? Např. cíl v životě: Chceme mít harmonické soužití. Cíl poradenský např.: Rozpoznat, že se blíží zničující hádka mezi matkou a dcerou; dozvědět se, jak tuto hádku včas zastavit.

Jakmile se nám podaří domluvit cíl spolupráce, měli bychom tento okamžik podtrhnout (je to úspěch, intervence prvního setkání atp.). Můžeme dát rodině víc prostoru, aby si to uvědomila, například i tichem nebo opakováním. Užitečné je napsat si cíl spolupráce tak, aby ho všichni měli zřetelně před sebou i pro další konzultace.  Někdy může domluvení cíle trvat i několik konzultací. Někdy bývá možné uzavřít kontrakt orientovaný na cíl až po té, co rodina i poradce porozumí situaci, ujasní si, co je problém, co chtějí….  V takové situaci doporučujeme uzavřít na začátku Explorační kontrakt.

9)      Prostředky k naplnění cíle.

V tuto chvíli je před poradcem, aby se spolu s rodinou dohodl, co dosažení cíle bude znamenat a co pro jeho dosažení budou potřebovat – kolik asi času, jestli domácí úkoly ano či ne, jaké uspořádání. Poradce má vědět a být schopen vysvětlit, co k čemu je (rodinné poradenství X párové či individuální) a proč je na to třeba tolik a tolik času a v jakých časových rozestupech. Toto vše říká poradce z partnerské pozice experta = zasvěcuje, seznamuje, vysvětluje, a samozřejmě vylaďuje s představami a očekáváními rodiny. Představuje tím zároveň sebe a službu (svoji práci): jak a co děláme my tady, jak a co dělám já, a k čemu vám to může být.

10)  Průběžně shrnujeme dosažené a domlouváme se na dalším postupu.  Shrnutí slouží pro ujištění, že jsme si rozuměli, anebo jako opora pro intervenci (= vytvoření společně sdíleného vztahového rámce). Intervencí je v prvním setkání již samo stanovení cíle spolupráce.

11)  V třetí třetině první konzultace vyhodnocujeme a uzavíráme konzultaci z hlediska procesu i z hlediska naplnění cílů (viz cíle první poradenské konzultace). Můžeme se vrátit k  počátečním představám rodiny o konzultaci. Možné opory pro vyhodnocování: Co pro vás do této chvíle bylo důležité, v čem se naplňují vaše očekávání, co chybí, co Vás ruší?  Nebo poradce říká: Co jsem slyšel, co vidím, co členové rodiny řeší, v čem se rozhodují; na co jsme z mého pohledu narazili, kde by mohl být zakopaný pes a potenciál změny. Vyhýbáme se prohlubování obsahové stránky konzultace - rodině připomeneme, že potřebujeme pro tuto chvíli setkání uzavřít, a podporujeme dosažené úspěchy. Pokud dohodneme další konzultaci, snažíme se, aby následovala v časovém rozmezí odpovídajícím potřebám poradenské spolupráce (= do týdne až čtrnácti dnů po konzultaci první, pokud není součástí postupu úkol, na jehož splnění rodina potřebuje více času, atp.).

Stručně řečeno závěr prvního setkání znamená:

• spolupráci ukončit, pokud jedna konzultace je dostatečná,
• motivovat pro druhé setkání v případě, že víme, že je pro zvládnutí podstaty problému třeba více setkání, a naplánovat další spolupráci (a případně se domluvit na jiném uspořádání),
• spolupráci předat, pokud se již na první konzultaci ukáže, např. že rodina potřebuje něco jiného než podporu a vedení při rozhodování ve své (nepříznivé) životní situaci.

Doporučený ČAS první poradenské konzultace s rodinou je 90 – 120 minut. Rodina by měla odcházet s dojmem, že poradce rozuměl jednotlivým členům rodiny a rodině jako celku pomáhal, aby si mohli navzájem porozumět.  Předpokládáme, že by rodina byla schopna s věcmi společného či individuálního rozhodování si do značné míry poradit sama, nezávisle na poradci. Ctíme autonomii jednotlivých členů rodiny, pamatujeme na to, abychom nevytvářeli závislost rodiny na poradci.

OBNOVENÍ předchozí spolupráce

Pokud u nás rodina již v minulosti byla a setkání tedy není úplně první, odvíjí se toto setkání podle toho, jak dlouhá doba uplynula a jak je nutné které věci připomenout. Důraz je kladen především na změny na straně rodiny i poradce (případně zařízení, kde poradce působí). V každém případě se nyní domlouvá nový cíl, nový kontrakt (Co nyní potřebují?). Dle toho, co jednotliví členové rodiny aktuálně očekávají (zda je to stejné nebo nové téma) mapujeme minulé zkušenosti, co se dařilo, proč přišli (znovu) za námi apod.

Specifická situace nastává, pokud někteří členové rodiny už spolupracovali s daným zařízením (a to třeba i před krátkou dobou nebo když jsou přímo předáni jiným kolegou), ale s daným poradcem se vidí poprvé. Pak je třeba se vzájemně seznámit, jako kdykoli předtím. I když může být k dispozici původní dokumentace členů rodiny, relevantní informace pro další spolupráci poradce zjistí až z aktuálního očekávání a situace jednotlivých členů rodiny. Je tedy možné zveřejnit, že o dokumentaci víme, zda jsme ji ne/četli a co z ní případně víme.[6]

PRŮBĚH PORADENSKÉ PRÁCE S RODINOU – poradenský proces

(tj. dění v rodinném poradenství mezi prvním a posledním sezením)

Proces obecně: KONTAKT – KONTRAKT – PROCES (tj. dělání k výsledku) – UKONČOVÁNÍ

Rámec dalších konzultací je daný kontraktem, k němuž vztahujeme „minikontrakty“ na jednotlivé konzultace: Dohoda o kroku, který by nás přivedl k dohodnutým cílům. K minulému setkání se tedy vracíme, nicméně musí zůstat otevřený prostor pro aktuální dění. S rodinou pak v souladu s cíli poradenského kontraktu aktivně vylaďujeme další postup. Dosahování cílů sledujeme pomocí nástrojů pro vyhodnocování (v návaznosti na SMART cíle). Zároveň doporučujeme během poradenského procesu se k samotnému kontraktu vracet, neboť cíle se – zvláště na delší cestě – proměňují a zpřesňují.

KONKRÉTNÍ PRŮBĚH:

1)      Před konzultacemi

• Příprava poradce na konzultaci: reflexe dosavadního průběhu práce, výstupů, dohod, úkolů, kontraktu, plánu, případně kontaktů s rodinou v mezičase.
• Konkrétně může poradce reflektovat následující body: Jakým způsobem se daří vybudovat si s rodinou kontakt? V čem spočívají kontaktové zlomy? Je dohoda jasná, platná, orientovaná na cíl?  Co je (bylo) cílem minulé konzultace? Jaké důležité podmínky/kroky ovlivňují problém nebo jeho řešení? Kde poradenský proces nebo vztah podporuje nebo brzdí dosažení cíle? Vynořují se během konzultace podobné vzorce, jako v běžném životě rodiny? Lze tyto vzorce využít při poradenství? Jaké je vývojové stadium rodiny ve vztahu k řešení problému? Co je důležité pro následující konzultaci?

2)      Během konzultací

• Ptáme se rodiny na aktuální naladění/zakázku/potřebu: Co tady dnes očekáváte? Čemu se tu dnes chcete konkrétně věnovat? K čemu se tu ještě potřebujete vrátit? Co tady dál potřebujete pro dosažení svého cíle?
• Ptáme se na vývoj jejich problému/situace v mezidobí mezi konzultacemi, na to, jaké (nové) skutečnosti se objevily/odezněly.
• Postupně prozkoumáváme různé oblasti života rodiny, za využití vhodných vodítek, plynoucích z toho, co je za námi přivedlo a v čem chtějí změnu.
• Pomáháme rodině porozumět její vztahové dynamice, vlivu jejich vzájemné komunikace a chování. K tomu využíváme situací „tady a teď“, případně otázky typu: To, co se tu teď děje mezi vámi, považujete za problém? Jak si myslíte, že se teď váš partner/otec/matka/dítě... cítí, když říkáte, že vás nezajímají jeho potřeby? Jak se v tom cítíte, když váš partner/bratr/syn... říká, že ho nezajímají vaše potřeby? apod. Dbáme při tom na vyvažování (například dbáme na to, abychom používali neutrální slovník), abychom nepodporovali dojem, že někdo z rodiny je viník.
• Prozkoumáváme možné/pojmenované varianty řešení problému rodiny, co by která z jejich voleb přinesla (pozitivní/negativní důsledky pro rodinu i každého jejího člena jednotlivě, zisky a ztráty, otevření/zavření prostoru, přiblížení/oddálení…).
• Odpovídáme na (relevantní) otázky rodiny a poskytujeme expertní informace.
• V případě emočně vypjaté situace, kdy jeden ze členů rodiny opustí konzultaci, bez toho, že by se domluvil další postup, konzultaci ukončujeme. S ostatními přítomnými členy rodiny nemůžeme ve společné konzultaci pokračovat, protože nejsou přítomni všichni ti, s nimiž byl uzavřen kontrakt. S přítomnými členy rodiny se domlouváme na dalším postupu, který následně (dle domluvených pravidel pro poskytování služby/daného zařízení) například telefonicky či osobně potvrdíme i se členem rodiny, který odešel. Na začátku další konzultaci se k této situaci vrátíme.

3)      Po konzultacích

• Vedeme si z jednotlivých konzultací zápis (minimálně o tom, s čím rodina/poradce na sezení přišli, jaký byl kontrakt a cíl sezení, jak sezení probíhalo a čeho jsme dosáhli, jak rodina/poradce sezení hodnotili nebo reflektovali a s čím rodina/poradce odcházeli). Zápis vedeme se zřetelem k zásadě transparentnosti (tj. aby bylo možné ho rodině kdykoli ukázat, projeví-li o něj zájem).
• Reflexe konzultace, poradenského procesu a poradenského plánu – viz příprava na konzultaci.
• Sebereflexe vlastního prožívání, postojů k jednotlivým členům rodiny, jak držíme dohody a pravidla, případně autosupervize poradenského procesu.
• Je-li požadována zpráva, vypracováváme ji podle zásad dané služby.

POUŽÍVANÉ NÁSTROJE

• Pokud jsou členové rodiny i v konfliktu natolik poranění, že vnímají každé slovo druhého jako útok a už nevnímají druhého, z počátku překládáme, z obvinění a útoků do pocitů a potřeb a zdůrazňujeme přehlížené pozitivní aspekty jednotlivých kroků.
• Využíváme situací „teď a tady“ - pro ilustraci toho, na co se rodina a její jednotliví členové zaměřují, co a jak řeší, jaké prezentují zdroje apod.
• Angažujeme se sami za sebe během konzultací (tj. nabízíme svůj pocit, pohled, postoj, názor, fantazii apod.), případně dle situace nabízíme svou zkušenost z práce s jinými rodinami.
• Vtahujeme rodinu do aktivní spolupráce, např. podněcujeme k jejich vlastnímu vyjádření nebo se opakovaně ptáme na jejich názory, postoje, potřeby, pocity apod.
• Využíváme zpětnou vazbu, tj. ptáme se rodiny, co z toho, co už jsme dělali nebo děláme, je pro ně užitečné, smysluplné, co je posouvá k jejich cíli (a co naopak vůbec ne).
• Dáváme rodině zpětnou vazbu (tj. například říkáme, jak ze svého místa vidíme jejich vývoj/stagnaci ve vztahu k jejich problému/situaci apod.).
• Využíváme škálování (tj. mapování vývoje a změny ve vztahu k problému/situaci rodiny).
• Využíváme různé „nástroje“ poradenství (tj. metody, techniky, aktivity), dle dané situace na konzultaci, cíle a fáze procesu a vlastního zaměření a umu poradce – viz příloha.

ZÁVĚREČNÁ PORADENSKÁ KONZULTACE S RODINOU

Závěrečná poradenská konzultace má při poradenské práci své nezastupitelné místo a svým obsahem se liší jak od setkání úvodního, tak od setkání průběžných. Mezi hlavní cíle závěrečné poradenské konzultace patří:

• vyhodnocení spolupráce v oblasti cílů, procesu a vztahů
• pojmenování a upevnění přínosů a úspěchu včetně a to jak ze strany rodiny, tak ze strany poradce
• pojmenování inspirací k rozvoji a objevených zdrojů pro budoucí zvládání
• všestranně zřetelné uzavření dosavadní poradenské spolupráce

Poradenskou spolupráci lze uzavřít buď vzájemnou dohodou např. po (alespoň částečném) naplnění kontraktu[7], nebo z jedné či druhé strany. Obecně lze konstatovat, že se poradkyně a poradce v první řadě vždy řídí pravidly pro poskytování dané služby/zařízení.

1)      Ukončení ze strany rodiny

• rodina na domluvené setkání bez omluvy nedorazí (poradce tak dopředu ani neví, že setkání bylo poslední – není tak k dispozici jasná zpětná vazba o tom, zda intervence byla úspěšná či nikoliv)[8]
• rodina opustí konzultaci bez toho, aby se domluvil další postup, nebo je domluva otevřená a rodina se již neozve;
• rodina na domluvené setkání s omluvou nedorazí (k závěrečné konzultaci tak nedojde). V případě, že se poradce informaci o zrušení konzultace dozví zprostředkovaně (jelikož tuto informaci předává například kolega, doporučujeme řídit se pravidly daného pracoviště (např. mít vypracovaná pravidla předávání vzkazů, nabídnout, ať rodina zavolá/napíše přímo danému poradci v jiném čase apod.). Obecně platí, že nejlépe je odkázat přímo na toho, s kým je kontrakt uzavřen.
• rodina ukončuje spolupráci přímo s námi např. po telefonu, e-mailem apod. V takovém případě musí poradce postupovat flexibilněji, volit, co je nejpodstatnější v dané situaci proto, aby pro rodinu i poradce byl poradenský proces dobrým způsobem ukončen.

2)      Ukončení ze strany poradce (například při porušení pravidel pro poskytování služby, předání rodiny jinému kolegovi apod.). V takovém případě je nutné s rodinou důkladně probrat důvody, které poradce vedly k rozhodnutí spolupráci ukončit. V případě, že rodina poruší předem dohodnutá pravidla poskytování dané služby či pravidla kontraktu, poradce se opírá o toto porušení, v případě, že poradce musí spolupráci s rodinou předčasně ukončit (například z důvodů ukončení pracovního poměru, stěhování, v případě závažného onemocnění poradce apod.), nabídne rodině možnost pokračovat ve spolupráci s jiným odborníkem (například ze stejného zařízení[9]), případně v případě zájmu rodiny předá kontakt na jiného odborníka). Důvody ukončení spolupráce musí být rodině srozumitelně vysvětleny a objasněny.

3)      Ukončení po vzájemné dohodě - rodina na domluvené poslední setkání dorazí. V takovém případě doporučujeme následující postup.

Co je potřeba při ukončování - POSTUP

Je třeba pamatovat na to, že forma a způsob ukončování poradenského procesu vycházejí z dohody konkrétní rodiny a konkrétního poradce a jejich vzájemného vztahu. V rámci dohodnutých mezí daných pravidly poskytování poradenství, kontraktem, vztahem mezi poradcem a rodinou, etickými zásadami, hodnotami apod. je ze strany poradce vhodné u každého člena rodiny respektovat individuální způsob ukončování poradenského procesu. Potřeby jednotlivých členů rodiny se mohou lišit, je tedy třeba se na formě a způsobu ukončení poradenského procesu dohodnout se všemi zúčastněnými osobami.

Z hlediska poradenského procesu je třeba pamatovat na následující

• V předchozí konzultaci uvedeme a dohodneme, jak bude ukončování vypadat a čeho se bude týkat. Na začátku závěrečné konzultace dohodnuté připomeneme: Poradce společně s rodinou vyhodnotí, zda a jak dosáhli stanovených cílů.
• Nová témata, která se objeví, neotvíráme; pojmenováváme je a ptáme se, nakolik orientace v nich/rozhodnutí o nich/jejich řešení odpovídají (komunikačnímu, vztahovému) klíči, v poradenském vedení již objevenému a osvojenému.
• Rozpoznáváme, zda nové téma je příznakem úzkosti z ukončování (pocit, že bez poradenské pomoci rodina svůj další život nezvládne), nebo spíše novým tématem, které se mohlo objevit díky zvládnutí témat a cílů předchozích (úspěšná poradenská práce může rodině dodat sílu v tom, aby začala řešit například i déle odkládané problémy  - může tedy nastat situace, že je uzavřen nový poradenský či terapeutický kontrakt apod.).
• Pokud nové téma vyžaduje další poradenskou (případně psychoterapeutickou či jinou) smlouvu o spolupráci a nový proces, označíme to tak společně a dohodneme předání klientů/klienta jinému odborníkovi či začátek nového procesu. Stávající proces a stávající poradenský kontrakt včetně stávajících cílů spolupráce přesto vyhodnocujeme a ukončujeme.
• Sezení (= celkově spolupráci) uzavíráme postupy, které mají ritualizovanou podobu [10]. Tyto postupy jsou nedílnou součástí poradenské práce během loučení. Jejich hlavní funkcí je pro rodinu i poradce zřetelné oddělení doby vzájemné spolupráce a zpětného převzetí kompetencí rodinou. Pokud není ukončení vzájemné spolupráce poradce a rodiny dostatečně zřetelné, zvyšuje se riziko navázání rodiny na poradce. Ritualizované postupy při ukončování poradenského procesu tomu pomáhají předcházet. Nejobvyklejší je vzájemné podání ruky mezi všemi zúčastněními s patřičným slovním doprovodem (na shledanou, s Pánem Bohem, sbohem, ať se daří, držím palce, hodně štěstí, držte se, mějte se…). Dalšími možnými ritualizovanými postupy jsou na straně poradce zřetelné napsání poznámky o ukončení poradenského procesu do zápisu z konzultace. Ze strany rodiny se rovněž objevuje ritualizované poděkování ve formě drobného hmotného daru (květiny, káva…) – přijímání těchto darů má poradce dopředu, transparentně ošetřeno (v případě poskytování poradenství v rámci sociálních služeb se například jedná o směrnici o přijímání darů apod.)[11]
• Měli bychom pamatovat, že se s jednotlivými členy rodiny můžeme potkat i po uzavření profesionální poradenské spolupráce v jiných rolích (např. náhodné osobní setkání na malém městě, jako frekventanti stejného kurzu, jako uživatelé služby, kterou poskytuje člen rodiny atp.). V takových situacích se řídíme etickým kodexem a kontextem dané situace, ale můžeme toto téma transparentně zahrnout i do uzavírání spolupráce či ukončovacích rituálů.
• V případě, že se jednalo o trojstranný kontrakt, vytváří se předem domluvený výstup z poradenského procesu. Vytvořená zpráva je členům rodiny nabídnuta k přečtení – neptáme se jich na souhlas s tím, co je tam napsáno, ale mají nárok o tom být informováni.

Z hlediska poradce je při ukončování důležité následující

• Poradce potřebuje mít pocit smysluplnosti a užitečnosti své práce. Po ukončení poradenské spolupráce tedy reflektuje a hodnotí spolupráci s rodinou pomocí metodického vedení, intervize, supervize či autosupervize. Využívá rovněž sebereflexi, zpětné vazby od rodiny, výstupy z anonymních hodnotících dotazníků, které se členům rodiny při ukončování spolupráce nabízejí (a jsou též volně k dispozici například v čekárně spolu se schránkou na ně a na další připomínky či návrhy), případně výstupy z katamnestických šetření. Poradce respektuje způsob ukončení spolupráce ze strany jednotlivých členů rodiny a jedná dle předem daných pravidel (pravidel s rodinou či pravidel daného zařízení) a dohod (rodinu například může při dalším objednání odmítnout, pokud opakovaně nedorazí bez omluvy apod.)
• Poradce potřebuje rozumět tomu, že rodina spolupráci ukončí a že k tomu dochází po vzájemné shodě
• Poradce potřebuje vědět, že stran hlídání poradenského procesu vše udělal tak, jak měl (v souladu s hodnotami, etickými zásadami, byl dodržen kontrakt apod.), byť dosažený výsledek tomu z pohledu rodiny nemusí odpovídat
• Poradce může požádat rodinu o zpětnou vazbu týkající se jeho účasti a role v poradenském procesu.

Z hlediska rodiny je důležité

• Ujištění, že rodina je v pořádku, složitá byla situace, ve které se ocitli.
• Zda bylo dosaženo dojednaného cíle.
• Pokud ano, hovoříme o tom, jak se to podařilo, které kroky byly užitečné. Můžeme spolu s rodinou specifikovat oblasti či cíle, na kterých by chtěli nadále pracovat sami bez podpory poradce.
• Pakliže cíle dosaženo nebylo, poradce iniciuje reflexi, proč se tak stalo, zda a popř. co je možné nyní udělat pro zlepšení situace rodiny. Vedeme rozhovor i o tom, zda a jak se cíle v průběhu spolupráce měnily, jak rodina situaci vnímá nyní atp.
• Aby členové rodiny přijali aktuální situaci a uvědomili si svou schopnost zvládnout ji vlastními zdroji a silami. Ta je ze strany poradce podněcována pojmenováváním konkrétních zdrojů a sil a ujištěním rodiny o tom, že již službu nadále nepotřebuje. Poradce členům rodiny poskytuje zpětnou vazbu, oceňuje je za práci, kterou během poradenství odvedli (i s důrazem na to, jaký vliv to může mít pro další osoby v jejich životě – například děti). Poukazuje na silné stránky jednotlivých členů rodiny, ale hlavně na silné stránky a zdroje rodiny jako celku.
• Členové rodiny dostávají prostor k reflexi toho, co se během poradenského procesu nového naučili, jak a co jim může pomoci při zvládání případných překážek v budoucnu (jaké konkrétní, vlastní zdroje mohou využívat), případně k plánování toho, jak budou pro sebe zabezpečovat podporu/sebepodporu po ukončení spolupráce s poradcem.

4)      Specifická situace nastává v případě, že první poradenská konzultace je zároveň i konzultací poslední. Hraje to roli zejména v čase, který ukončování věnujeme. Také pokud se skutečnost, že poradenská spolupráce končí, dojedná na právě probíhající konzultaci, je časová dotace menší. Poradce a rodina se tedy přímo na daném setkání domluví, že je toto setkání poslední – to může být například v případě, že se jedná o jednorázovou intervenci.

Některé obtíže ukončování poradenského procesu s rodinou

1)      Neshoda v načasování mezi rodinou a poradcem, že je třeba poradenský proces ukončit

• Podrobně mapujeme a zkoumáme pojetí situace ze strany členů rodiny, vyjasňujeme si vzájemně naše postoje, společně hledáme přijatelné možnosti.
• Prakticky jde o vyjednávání obdobné kontraktování. Poradce se při něm drží zásad své profese (etický kodex, metodika, standardy kvality atp.) a pohybuje se v zákonném rámci (stejně jako ve všech ostatních aspektech své práce).

2)      V případě rodinné konzultace, kdy někteří členové rodiny ukončení chtějí, ale někteří naopak chtějí nadále spolupracovat. V takovém případě kontrakt každopádně ukončujeme a domlouváme se na dalším postupu. V úvahu připadají možnosti, že z rodinného kontraktu se stane kontrakt párový či individuální (možné je to samozřejmě i naopak). V rámci dobré praxe tento přechod nedoporučujeme, pokud k tomu v praxi dojde, je třeba počítat s tím, že je takto uzavřený kontrakt vždy dopředu zatížen „přítomností“ dalších členů rodiny.

• Snažíme se porozumět postojům více stran a citlivě na ně reagovat. Zajímáme se o potřeby, které členy rodiny k jejich stanoviskům vedou, a hledáme společně s nimi, jak by bylo možné je v aktuálním kontextu naplňovat, případně alespoň pojmenovávat, co jejich naplnění brání a jak se dá s takovou situací naložit.
• Můžeme nabídnout společnou exploraci v nynější nebo popř. další jednorázové konzultaci, díky níž může rodina dospět k informovanějšímu rozhodnutí.
• Celkově se držíme toho, že nelze poradenství jako službu vnucovat (hlavním cílem poradenství je, aby jej rodina nadále ve svém životě nepotřebovala). Můžeme však z pozice poradce (tedy člověka dbajícího na průběh poradenského procesu) objasňovat možné výhody plynoucí z využití naší služby (pakliže je v dané situaci vnímáme) a hledat spolu s rodinou, která chce poradenský proces ukončit, takové podmínky, které by pro ni i pro poradce byly přijatelné (tj. v souladu s etickými standardy, možnými způsoby poradcovy práce apod.).

Co dále nám ukončování poradenského procesu usnadňuje

• Dobrý kontrakt
• Kvalitní příprava ukončení – vymezení dostatku času, rozhovor se členy rodiny o ukončení, dosažení shody o tom, že je správný čas poradenský proces ukončit atp.
• Ochota připustit, že není zodpovědností poradce, jak členové rodiny se svými životy naloží dále po ukončení poradenství
• Jasný postoj poradce k záležitostem, které jsou s ukončováním často spojeny – např. jak zachází se situací, kdy mu rodina chce něco darovat (v poradenských zařízeních bývá řešeno směrnicí o přijímání darů)
• Dostupnost intervize či supervize v případě nejistoty poradce o tom, zda poradenský proces byl z jeho strany dobře zvládnut.

PRACOVNÍ VERZE leden 2013: rodina ke stažení