INDIVIDUÁLNÍ PORADENSTVÍ

Klientem či klientkou individuálního poradenství pro potřeby této metodiky rozumíme dospělého (případně adolescentního) jedince, který přichází s potřebou zabývat se vlastní – osobní či vztahovou – životní situací.

Indikace pro individuální poradenství se nachází zejména v tématech:

• Osobní rovina – problémy ve vztahu k sobě (poruchy sebehodnocení, sebeúcty, sebedůvěry a osobní identity), problémy výkonu, zvládání životních změn, osobních ztrát a obtížných životních situací, životní bilancování, osobní růst apod.
• Vztahová rovina – osamělost, hledání a výběr partnera, těžkosti v prožívání aktuálního blízkého vztahu, poruchy soužití, komunikace, párové intimity a rozdělení párových rolí, prožívání citové závislosti, strachu, viny či nenávisti vůči blízké osobě, zvládání vývojových a tranzitorních krizí ve vztahu, příprava na manželství, rodičovství či prarodičovství, obtíže či nejistoty ve výchově dětí, zvládání pocitu odcizení s partnerem, žárlivosti, nevěry, mimomanželského vztahu, rozvodové úvahy a příprava na rozchod či rozvod, zvládání situace po rozvodu/rozchodu, sžívání s novým partnerem/rodinou apod. (a to především tehdy, není-li možné či vhodné angažovat společně i další osoby v poradenství).

Relativní kontraindikace pro individuální poradenství:

• obecně situace, kdy máme ohlašovací povinnost dle zákona (Trestní zákon č. 140/1961Sb. § 167 a § 168 – Nepřekažení a Neoznámení trestného činu);
• aktuální stav klienta znemožňující poradenskou práci (například intoxikace, násilné chování, psychopatologie apod.);
• souběžně či v minulosti řešený stejný či jiný problém v rámci párového/rodinného poradenství u téhož poradce.

1.1. VSTUP DO PORADENSKÉHO PROCESU

1.1.1. První poradenský kontakt

První poradenské konzultaci předchází obvykle první poradenský kontakt (telefonicky, e-mailem, osobně), jehož cílem je ujistit klienta či klientku a vzbudit v něm důvěru a naději, že umíme rozpoznat jeho problém a umíme najít spolu s ním a pro něj odpovídající způsob podpory včetně odpovídající služby. Prakticky to znamená dohodnout se s ním na poradenské konzultaci; její termín by měl být dán nejlépe do tří dnů až do „konce příštího týdne“ (= 14 dní) od prvního kontaktu.

1)      Představíme se jménem a institucí.

2)      Chceme vědět zadání.

Můžete mi stručně říct, v jaké jste situaci? V čem je problém? Kvůli čemu voláte/ chcete přijít? Z tohoto může vyplynout otázka na to, kdo přijde na konzultaci.

3)      Klient se má od nás dozvědět: 

Jak dlouho bude konzultace trvat, její cenu či bezplatnost, kde nás najde a kdo se mu bude věnovat. Zde má význam dobrá webová prezentace (včetně např. informací o parkování).

4)      Společná dohoda s klientem by se měla týkat:

Data konzultace, kdo přijde, kontaktů na sebe (např. „Vy kontakt na mě znáte – můžete mi dát na Vás?“) a domluva na dalších podmínkách pro případné zrušení (vzhledem k tomu, že jde o kontrakt s nižší mírou závaznosti, může se stát, že k domluvené první poradenské konzultaci vůbec nedojde).

1.1.2. První poradenská konzultace s jedincem

Cíle první (případně druhé) poradenské konzultace jsou představení a přijetí, porozumění, prozkoumání a dohoda:

• Představení a přijetí (vytvoření společného prostoru pro spolupráci)
• představit poradnu, poradce a poradenství; klient se také představí; můžeme se domlouvat na způsobu, jak se budeme vzájemně oslovovat (doporučujeme vyváženost - např. obě strany se oslovují příjmením);
• dozvědět se, co klient od poradny očekává; počítat s případnými nevyjádřenými očekáváními, pojmenovat, že bývají přítomna[1]; 
• naladit se na vzájemné přijetí, porozumění a prostou slušnost;
• stabilizovat do co největší míry možnosti a způsoby domlouvání poradce s klientem; poradce stabilizuje sám sebe (tedy vyrovnává své případné ne/sympatie ke klientovi) mj. tím, že je schopen průběžně rozpoznávat klientovy silné stránky (síly) a zdroje (vnější zdroje, podpora).

• Porozumění (aktuální životní situaci klienta a jejímu kontextu)
• věnovat pozornost poradenskému poli, které tvoří oba zúčastnění (klient a poradce);
• porozumět životní situaci, která klienta přivedla, jejímu kontextu (včetně kontextu vstupu do poradenství)
• zjistit případné předchozí zkušenosti s náhledem na sebe sama, situaci a vztah: „Co vše už jste při hledání řešení vašeho problému zkusil/a?“ „Máte nějakou předchozí zkušenost s odbornou či jinou pomocí?“, „Už jste někdy řešil/a podobný problém a s jakým výsledkem?“, „Už jste někdy byl/a v podobné situaci a co vám pomohlo, jak jste ji zvládl/a?“

• Prozkoumání (zda je klient na správném místě a zda zrovna tady může očekávat podporu a vedení při orientaci a rozhodování ve své aktuální životní situaci, případně při jejím řešení)

•  Dohoda (o rámci a cílech spolupráce a o dalším postupu - může někdy trvat více konzultací, viz příloha - kontrakty)
• dojednávat cíle „doma v životě“ a cíle „poradenské“;
• dojednávat odpovědnosti - Co chce klient od poradce a naopak, co pro dosažení tohoto cíle kdo udělá;
• dohodnout se na dalším postupu: na další konzultaci, na (domácím) úkolu, případně na ukončení spolupráce či předání do jiného typu péče.

1.1.3. Procesy, které napomáhají dosahování cílů = dobrý kontakt a dobrý kontrakt

• mít a udržet dobrý kontakt[2] s klientem: znamená to například vyladit tempa, zpomalit, když poradce vidí, že protějšek je zmaten, nechat si více vyprávět, případně stabilizovat možnou výbušnost vyprávění anamnestickými daty, počítáním roků atp., pojmenovávat silné stránky klienta;       
• spolupracovat na ustavení bezpečného a funkčního komunikačního pole (ve způsobu i množství komunikace i v prostoru pracovny): poradce může upravovat svoji komunikaci, aby z jeho pohledu byla funkční pro to, čeho klient chce dosáhnout;
• Bezpečí obou zúčastněných upravuje smlouva/kontrakt. (viz příloha kontraktování). Taková dohoda má tři vrstvy:
• Rámec hodnotový a administrativní - kde, kdy, za kolik, mlčenlivost, zacházení s informacemi, etický kodex, možnost stížností atp.
• Cíle
• Prostředky – forma práce, odpovědnosti poradce a klienta.

1.1.4. Postup první konzultace podrobně

1)      Pozveme klienta dál, seznámíme ho s prostorem (kam si může odložit věci, kde je WC atp.) a ujistíme ho, že se zde ne/pře/zouváme.

2)      Máme k dispozici vodu (např. ve džbánku na stole), aby pokud možno nevznikala otázka, zda je nápoj zdarma či za peníze; máme k dispozici (v dostatečném balení) kapesníky.

3)      Domlouváme základní pravidla spolupráce, uvedeme je ústně na začátku, písemně je máme uvedena na stránkách a/nebo v čekárně, případně je klientovi předáme v písemné podobě:

• možnost anonymity (a domluvy identifikačního označení, pseudonymu atp.)
• naše mlčenlivost
• ne/placenost konzultace (v případě úhrady konzultace se s klientem domluvíme, kolik se za co platí a kdy bude platit - na začátku nebo na konci konzultace)[3]
• případně upozorňujeme na další podrobnosti[4]
• zacházení s písemnými podklady (záznamem o konzultaci, evidencí statistickou atp.).

Ptáme se klienta, zda chce vědět víc, zároveň ujistíme, že se k pravidlům kdykoli můžeme vrátit.

4)    Vylaďujeme klientova očekávání o průběhu poradenství a o poradci: Má klient nějakou představu o tom, jak to v poradně chodí? Jak dlouho trvá a jak probíhá konzultace atp.? Chce něco o průběhu vědět? Ví něco o nás jako o lidech, o způsobu práce, případně o zařízení, kde pracujeme?

5)    Prozkoumáváme klientovu situaci: Dotazování poradce pro orientaci v situaci a jejím kontextu. „Co vás přivádí? Jak se to stalo, že jste se rozhodl přijít? Jaká je situace, ve které se nacházíte? Co vás vedlo k rozhodnutí navštívit poradnu?“

6)    Zjišťujeme klientova očekávání. „Co očekáváte od poradenství? Co očekáváte, že by mělo být po skončení poradenství ve vašem životě jinak? Co očekáváte od dnešního prvního setkání? V co jste doufal, když jste sem dnes šel?“ Poradce vyjasňuje, co může poradenství naplnit, co ne.

7)    Domlouváme se na SMART/SMARTER cíli (cílech) spolupráce[5](podrobně viz příloha Kontrakty): SMARTER = Specific = konkrétní, Measurable = měřitelný, Attainable = dosažitelný, Relevant = odpovídající, Time-bound = ohraničený v čase, Evaluate = hodnocený, Reevaluate = průběžně hodnocený. „V čem se potřebujete zorientovat? O čem se rozhodujete?“ Je potřeba rozlišit cíle vycházející ze světa reálného života klienta „doma“ a cíle poradenské. Smyslem je hledat, kde se tyto světy („doma a v poradně“) prolínají. Své „životní cíle“ totiž pravděpodobně klient formuluje jako první, ale ty poradenství naplnit nedokáže. Vycházíme z nich při formulování toho, čeho můžeme dosáhnout v poradenství. Např. cíl v životě: rozhodnout se mezi dvěma ženami. Cíl poradenský např.: Zorientovat se v možných dopadech jedné i druhé volby na život klienta a jeho blízkých.

Jakmile se nám podaří domluvit cíl spolupráce, měli bychom tento okamžik zdůraznit (je to úspěch, intervence prvního setkání atp.). Můžeme dát klientovi víc prostoru, aby si to uvědomil, například i tichem nebo opakováním. Užitečné je napsat si cíl spolupráce tak, aby ho obě strany měly před sebou i pro další konzultace.

Někdy může dojednávání cíle trvat i několik konzultací. Uzavřít kontrakt orientovaný na cíl je možné až poté, co klient i poradce porozumí situaci, kdy si oba ujasnili, co je problémem a co klient chce. V případě, že tomu tak není, doporučujeme na začátku poradenství uzavřít tzv. explorační kontrakt (podrobněji v příloze kontraktování).

8)    Domlouváme prostředky k naplnění cíle. (podrobně viz příloha Kontrakty)

Poradce má vědět a být schopen vysvětlit, jaký druh poradenství (individuální, párové, rodinné) je k naplnění daného cíle vhodný a jaký časový prostor to bude vyžadovat (3 až 5 konzultací podle našich zkušeností dává možnost cíle dosáhnout a změřit ho – porozumět situaci a určit, co pomáhá cíle dosahovat a co mu brání ho dosáhnout), zda do tohoto času počítáme i tuto první konzultaci (= odkud počítáme) a jaké jsou dobré časové rozestupy. Toto vše říká poradce z partnerské pozice experta = zasvěcuje, seznamuje, vysvětluje a samozřejmě vylaďuje s klientovými představami a očekáváními. Při nesouladu otevřeně domlouvá další postup (např.: Máte pravdu, že by asi více sedělo, abychom se viděli za týden. Já ale mám plno. Pojďme se dohodnout, k čemu bychom ten větší časový rozestup mohli využít.). Představujeme tím zároveň sebe a službu (svoji práci): jak co dělám já (poradce) a k čemu vám (klientovi) to může být dobré.

9)    Průběžně shrnujeme dosažené a domlouváme se na dalším postupu. Shrnutí slouží pro ujištění, že jsme si rozuměli, anebo jako opora pro intervenci (= vytvoření společně sdíleného vztahového rámce). Zásadní intervencí je v prvním setkání již samo stanovení cíle spolupráce.

10)                        V poslední třetině první konzultace vyhodnocujeme a uzavíráme konzultaci z hlediska procesu i z hlediska naplnění cílů (zde myslíme cíle první poradenské konzultace). Můžeme se vrátit k počátečním představám klienta o konzultaci. Možné opory pro vyhodnocování: Co pro vás do této chvíle bylo důležité, v čem se naplňují vaše očekávání, co chybí, co Vás ruší? Nebo poradce říká: Co slyšel, co viděl, co klient řeší, v čem se rozhoduje, na co z jeho pohledu narazili, kde by mohl být „zakopaný pes“ a potenciál změny. Vyhýbáme se prohlubování obsahové stránky konzultace - klientovi připomeneme, že potřebujeme pro tuto chvíli setkání uzavřít, a podporujeme dosažené úspěchy. Pokud dohodneme další konzultaci, snažíme se, aby následovala v časovém rozmezí odpovídajícím potřebám poradenské spolupráce (= do týdne až čtrnácti dnů po konzultaci první, pokud není součástí postupu úkol, na jehož splnění potřebuje klient více času atp.).

Stručně řečeno závěr prvního setkání znamená:

• spolupráci ukončit, pokud je jedna konzultace dostatečná;
• motivovat pro druhé setkání v případě, ukáže-li se, že je pro zvládnutí podstaty problému třeba více setkání, a naplánovat další spolupráci (a případně se domluvit na jiném uspořádání);
• spolupráci předat, pokud se již na první konzultaci ukáže, že klient potřebuje něco jiného než podporu a vedení při rozhodování ve své (nepříznivé) životní situaci.

Doporučený čas první poradenské konzultace s jedincem: 50-90 min

Klient by měl odcházet s dojmem, že mu poradce rozuměl. Předpokládáme, že klient by byl schopen si s věcmi individuálního či vztahového rozhodování do značné míry poradit sám, nezávisle na poradci. Ctíme autonomii klienta, pamatujeme na to, abychom nevytvářeli závislost klienta na poradci.

1.1.5. Obnovení předchozí spolupráce

Pokud u nás klient či klientka již v minulosti byli a tudíž toto setkání není úplně první, odvíjí se podle toho, jak dlouhá doba uplynula a jak je nutné které věci připomenout. Důraz je kladen především na změny na straně klienta i poradce (případně zařízení, kde působíme). Každopádně se nyní domlouvá nový cíl, nový kontrakt – co potřebuje nyní? Dle toho, co klient aktuálně očekává, mapujeme minulé zkušenosti, co se dařilo, proč přišel (znovu) za námi apod.

Specifická situace nastává, pokud klient už spolupracoval s daným zařízením, ale s daným poradcem se vidí poprvé. Pak je třeba se vzájemně seznámit. I když může být v poradně k dispozici původní dokumentace klienta, relevantní informace pro další spolupráci poradce pravděpodobně zjistí až z klientova aktuálního očekávání a situace. Je tedy možné zveřejnit, že o dokumentaci víme, že jsme ji ne/četli a co z ní případně víme.[6]

1.2. PORADENSKÝ PROCES MEZI ÚVODNÍMI A ZÁVĚREČNÝMI KONZULTACEMI: DOSAHOVÁNÍ KROKŮ K CÍLI

1.       Kontakt, kontext situace (problému), kontrakt

2.       Cesta naplnění kontraktu

3.       Vyhodnocení

4.       Ukončení nebo nový kontrakt       

Rámec dalších konzultací je daný kontraktem (podrobně viz příloha kontraktování), k němuž vztahujeme „minikontrakty“ na jednotlivé konzultace (= dohody o kroku, který by nás přivedl k dohodnutým cílům). K minulému setkání se tedy vracíme, nicméně musí zůstat otevřený prostor pro aktuální dění. S klientem pak v souladu s cíli poradenského kontraktu aktivně vylaďujeme další postup. Dosahování cílů sledujeme pomocí nástrojů pro vyhodnocování (v návaznosti na SMART cíle). Zároveň doporučujeme během poradenského procesu se k samotnému kontraktu vracet, neboť cíle se – zvláště na delší cestě – proměňují a zpřesňují.

1.2.1. Konkrétní průběh poradenského procesu

1)      Před konzultacemi

a)    Příprava poradce na konzultaci: reflexe dosavadního průběhu práce, výstupů, dohod, úkolů, kontraktu, plánu, případně kontaktů s klientem či klientkou v mezičase.

b)   Konkrétně může poradce reflektovat následující body: Jakým způsobem se daří být s klientem v kontaktu? V čem spočívají kontaktové zlomy (tj. kdy klient vstupuje do kontaktu v „tady a teď“ , drží se tématu, reaguje na to, co říká poradce, a kdy naopak uhýbá?). Je dohoda jasná, platná, orientovaná na cíl? Co je (bylo) cílem minulé konzultace? Jaké důležité podmínky/kroky ovlivňují problém nebo jeho řešení? Kde poradenský proces nebo vztah podporuje nebo brzdí dosažení cíle? Vynořují se během konzultace podobné vzorce jako v běžném životě klienta? Lze tyto vzorce využít při poradenství? Jaké je vývojové stadium klienta ve vztahu k řešení problému? Co je důležité pro následující konzultaci?

2)      Během konzultací

• Ptáme se klienta či klientky na aktuální naladění/zakázku/potřebu: Co dnes očekáváte? Čemu se dnes chcete konkrétně věnovat? K čemu se potřebujete vrátit? Co dál potřebujete pro dosažení svého cíle?
• Ptáme se na vývoj problému/situace v mezidobí mezi konzultacemi, na to, jaké (nové) skutečnosti se objevily/odezněly.
• Prozkoumáváme relevantní oblasti života klienta za využití vhodných vodítek, plynoucích z toho, co ho za námi přivedlo a v čem chce změnu.
• Pomáháme klientovi porozumět situaci, v níž se ocitl, a její dynamice.
• Prozkoumáváme možné/pojmenované varianty řešení problému klienta, co by která z voleb přinesla (pozitivní/negativní důsledky, zisky a ztráty z hlediska krátkodobého a dlouhodobého).
• Odpovídáme na (relevantní) otázky klienta a poskytujeme expertní informace.

3)    Po konzultacích

• Vedeme si z jednotlivých konzultací zápis (minimálně o tom, s čím klient/poradce na sezení přišel, jaký byl kontrakt a cíl sezení, jak sezení probíhalo a čeho jsme dosáhli, jak klient/poradce sezení hodnotil nebo reflektoval a s čím klient/poradce odcházel). Zápis vedeme dle Zákona na ochranu osobních údajů č. 101/2000 Sb., u registrovaných poskytovatelů sociálních služeb i dle Standardů kvality poskytování služeb)[7]
• Reflexe konzultace, poradenského procesu a poradenského plánu (viz bod A).
• Sebereflexe poradce (vlastního prožívání, postojů ke klientovi, hodnocení, dodržování dohod a pravidel, jak ne/přispívá k dosahování cílů).
• Je-li požadována zpráva, vypracováváme ji podle zásad dané služby.

1.2.2. Používané nástroje

• Využíváme situací „teď a tady“ - pro ilustraci toho, na co se klient zaměřuje, co a jak řeší, jaké projevuje silné stránky a zdroje apod.
• V případě, že o to klient stojí, nabízíme svůj pocit, pohled, postoj, názor, fantazii apod., případně dle situace nabízíme svou zkušenost z práce s jinými klienty.
• Vtahujeme klienta do aktivní spolupráce, např. podněcujeme jej k vlastnímu vyjádření, nebo se opakovaně ptáme na jeho názory, postoje, potřeby, pocity apod.
• Společně hodnotíme postup, tj. ptáme se klienta, co z toho, co už jsme dělali nebo děláme, je pro něj užitečné, smysluplné, co jej posouvá k jeho cíli (a co naopak vůbec ne); a například říkáme, jak ze svého místa vidíme jeho vývoj/stagnaci ve vztahu k jeho problému/situaci apod.
• Využíváme škálování (tj. mapování vývoje a změny ve vztahu k problému/situaci klienta; čeho se mu podařilo dosáhnout/co ještě chybí)
• Využíváme různé „nástroje“ poradenství (tj. metody, techniky, aktivity či psychoterapeutické intervence) podle situace na konzultaci, cíle a fáze procesu a vlastního zaměření a umu poradce – viz příloha.

1.3. UKONČOVÁNÍ PORADENSKÉHO PROCESU: VYHODNOCOVÁNÍ A LOUČENÍ

Poradenskou spolupráci lze uzavřít vzájemnou dohodou např. po (alespoň částečném) naplnění kontraktu[8], nebo z jedné či druhé strany. Obecně lze konstatovat, že se poradkyně či poradce v první řadě vždy řídí pravidly pro poskytování dané služby/zařízení.

1.3.1. Ukončení ze strany klienta či klientky

• Klient na domluvené setkání bez omluvy nepřijde (poradce tak dopředu ani neví, že setkání bylo poslední – není tak k dispozici jasná informace o tom, zda intervence byla úspěšná či nikoliv)[9];
• Klient opustí konzultaci bez toho, aby se domluvil další postup, nebo je domluva otevřená a klient se již neozve;
• Klient na domluvené setkání s omluvou nepřijde, k závěrečné konzultaci tak nedojde a poradce se o jejím zrušení dozví pouze zprostředkovaně (jelikož tuto informaci předává například kolega). Doporučujeme řídit se pravidly daného pracoviště (např. mít vypracovaná pravidla předávání vzkazů, nabídnout, ať klient zavolá/napíše přímo danému poradci v jiném čase apod.). Obecně platí, že nejlépe je odkázat přímo na toho, s kým je kontrakt uzavřen;
• Klient ukončuje spolupráci přímo s námi např. po telefonu, e-mailem apod. V takovém případě musí poradce postupovat pružněji, volit, co je nejpodstatnější v dané situaci pro to, aby pro klienta i poradce byl poradenský proces dobrým způsobem ukončen.

1.3.2. Ukončení ze strany poradce:

• Například při porušení pravidel pro poskytování služby, předání klienta jinému kolegovi či kolegyni apod.
• V takovém případě je nutné s klientem důkladně probrat důvody, které poradce vedly k rozhodnutí spolupráci ukončit. V situaci, kdy klient poruší předem dohodnutá pravidla poskytování dané služby či pravidla kontraktu, poradce se opírá o toto porušení. V případě, že poradce musí spolupráci s klientem předčasně ukončit (například z důvodů ukončení pracovního poměru, stěhování, závažného onemocnění poradce apod.), nabídne klientovi možnost pokračovat ve spolupráci s jiným odborníkem[10].
• Důvody ukončení spolupráce musí být klientovi srozumitelně vysvětleny a objasněny.

1.3.3. Ukončení spolupráce vzájemnou dohodou:

1.       Klient přijde na domluvené poslední setkání. V takovém případě doporučujeme následující postup závěrečné poradenské konzultace s jedincem (viz níže).

2.       Specifická situace nastává v případě, kdy první poradenská konzultace je zároveň i konzultací poslední. Může jít o předem dohodnutou jednorázovou intervenci nebo se skutečnost, že poradenská spolupráce končí, vyjasní až v průběhu daného setkání. Hraje to roli zejména v čase, který ukončování věnujeme. Poradce musí postupovat pružněji, volit, co je nejpodstatnější v dané situaci proto, aby byl poradenský proces dobrým způsobem ukončen pro oba zúčastněné.

1.4. ZÁVĚREČNÁ PORADENSKÁ KONZULTACE S JEDINCEM

Závěrečná poradenská konzultace má při poradenské práci své nezastupitelné místo a svým obsahem se liší jak od setkání úvodního, tak od setkání průběžných.

Mezi hlavní cíle závěrečné poradenské konzultace patří:

• vyhodnocení spolupráce v oblasti cílů a procesu,

• pojmenování a upevnění přínosů a úspěchů této spolupráce ze strany klienta i poradce,

• pojmenování inspirací k rozvoji a objevených zdrojů pro zvládání podobných situací v budoucnu,

• všestranně zřetelné uzavření dosavadní poradenské spolupráce.

1.4.1. Postup při ukončování

Forma a způsob ukončování poradenského procesu vycházejí z dohody konkrétního klienta a konkrétního poradce a jejich vzájemného vztahu. V rámci dohodnutých mezí daných pravidly poskytování poradenství, kontraktem, vztahem mezi poradcem a klientem, etickými zásadami, hodnotami apod. je ze strany poradce vhodné u každého jednotlivého klienta respektovat individuální způsob ukončování poradenského procesu.

Z hlediska poradenského procesu je důležité:

• V předchozí konzultaci uvedeme a dohodneme, jak bude ukončování vypadat a čeho se bude týkat. Na začátku závěrečné konzultace dohodnuté připomeneme. Poradce společně s klientem vyhodnotí, zda a jak dosáhli stanovených cílů.
• Nová témata, která se objeví, neotvíráme; pojmenováváme je a ptáme se, nakolik orientace v nich/rozhodnutí o nich/jejich řešení odpovídají komunikačnímu či vztahovému vzorci, který se během poradenského vedení již objevil a klient si ho osvojil.
• Rozpoznáváme, zda nové téma je příznakem úzkosti z ukončování (pocit, že bez poradenské pomoci klient svůj další život nezvládne), nebo spíše novým tématem, které se mohlo objevit díky zvládnutí témat a cílů předchozích (úspěšná poradenská práce může klientovi dodat sílu v tom, aby začal řešit například i déle odkládané problémy - může tedy nastat situace, že je uzavřen nový poradenský či terapeutický kontrakt apod.).
• Pokud nové téma vyžaduje další poradenskou (případně psychoterapeutickou či jinou) smlouvu o spolupráci a nový proces, označíme to tak společně a dohodneme začátek nového procesu či předání klienta jinému odborníkovi. Stávající proces a stávající poradenský kontrakt včetně stávajících cílů spolupráce přesto vyhodnocujeme a ukončujeme.
• Závěrečnou konzultaci (a celkově spolupráci) uzavíráme postupy, které mohou mít ritualizovanou podobu[11]. Hlavní funkcí rituálu je pro klienta i poradce zřetelné oddělení doby vzájemné spolupráce a zpětného převzetí kompetencí klientem[12]. Pokud není ukončení vzájemné spolupráce poradce a klienta dostatečně zřetelné, zvyšuje se riziko navázání klienta na poradce. Rituály při ukončování poradenského procesu tomu pomáhají předcházet. Nejobvyklejším rituálem je vzájemné podání ruky s patřičným slovním doprovodem (na shledanou, s Pánem Bohem, sbohem, ať se daří, držím palce, hodně štěstí, držte se, mějte se…). Dalším možným rituálem na straně poradce je zřetelné napsání poznámky o ukončení poradenského procesu do zápisu z konzultace. Ze strany klienta se rovněž může někdy objevit rituální poděkování ve formě drobného hmotného daru (květiny, káva…) – přijímání těchto darů má poradce dopředu, transparentně ošetřeno (v případě poskytování poradenství v rámci sociálních služeb se například jedná o směrnici o přijímání darů apod.)[13]
• Měli bychom pamatovat na to, že se s klientem můžeme potkat i po uzavření profesionální poradenské spolupráce v jiných rolích (např. náhodné osobní setkání, jako frekventanti stejného kurzu, jako uživatelé služby, kterou poskytuje klient atp.). V takových situací se řídíme etickým kodexem a kontextem dané situace, ale můžeme toto téma zahrnout i do uzavírání spolupráce či ukončovacích rituálů.
• V případě, že se jednalo o trojstranný (či vícestranný) kontrakt, vytváří se předem domluvený výstup z poradenského procesu (například zpráva pro OSPOD). Vytvořená zpráva je klientovi nabídnuta k přečtení – zpráva je odborným vyjádřením poradce, klient tedy nemůže měnit její obsah, ale má nárok být informován o tom, co je v ní napsáno.
• Domluvit předem použití katamnestického dotazníku (například po půl roce od ukončení spolupráce) v případě, že to poradce považuje pro sebe i pro klienta užitečné.¨

Z hlediska poradce je důležité:

• Poradce potřebuje mít pocit smysluplnosti a užitečnosti své práce. Po ukončení poradenské spolupráce tedy reflektuje a hodnotí spolupráci s klientem pomocí metodického vedení, intervize, supervize či autosupervize. Využívá rovněž poznámky z průběžné sebereflexe a průběžného i konečného hodnocení od klienta, výstupy z (anonymních) hodnotících dotazníků, případně výstupy z katamnestických šetření, stížností, inspekcí atp.
• Poradce respektuje způsob ukončení spolupráce ze strany klienta a jedná dle předem daných pravidel (pravidel domluvených s klientem či pravidel daného zařízení) a dohod (klienta například může při dalším objednání odmítnout, pokud se opakovaně nedostaví bez omluvy apod.).
• Poradce potřebuje rozumět tomu, že klient spolupráci ukončuje a že k tomu dochází po vzájemné shodě.
• Poradce potřebuje vědět, že stran hlídání poradenského procesu vše udělal tak, jak měl (v souladu s hodnotami, etickými zásadami, byl dodržen kontrakt apod.), byť dosažený výsledek tomu z pohledu klienta nemusí odpovídat.
• Poradce může požádat klienta i o reflexi či hodnocení týkající se jeho účasti a role v poradenském procesu.

Z hlediska klienta je důležité:

• Ujištění, že je klient v pořádku, složitá byla situace, ve které se ocitl.
• Vyhodnotit, zda bylo dosaženo dojednaného cíle.
• Pokud ano, hovoříme o tom, jak se to podařilo, které kroky byly užitečné. Můžeme spolu s klientem specifikovat oblasti či cíle, na které by se chtěl nadále zaměřit sám, bez podpory poradce.
• Pakliže cíle dosaženo nebylo, poradce s klientem hovoří o tom, proč se tak stalo, zda a popř. co je možné nyní udělat pro zlepšení situace klienta. Vedou rozhovor i o tom, zda a jak se cíle v průběhu spolupráce měnily, jak klient situaci vnímá nyní atp.
• Přijmout aktuální situaci a uvědomit si svou schopnost zvládnout ji vlastními zdroji a silami. Poradce pojmenovává konkrétní zdroje a síly klienta a ujistí ho o tom, že již službu nadále nepotřebuje. Poradce poskytuje klientovi zpětnou vazbu, oceňuje ho za práci, kterou během poradenství odvedl (i s důrazem na to, jaký vliv to může mít pro další osoby v jeho životě – například děti).
• Klient dostává prostor k hodnocení toho, co se během poradenského procesu nového naučil, jak a co mu může pomoci při zvládání případných překážek v budoucnu (jaké konkrétní, vlastní zdroje může využívat), případně k plánování toho, jak bude pro sebe zabezpečovat podporu/sebepodporu po ukončení spolupráce s poradcem.

1.4.2. Některé zdroje obtíží ukončování poradenského procesu s jedicnem

• Neshoda v načasování mezi klientem a poradcem, kdy je třeba poradenský proces ukončit
• Podrobně mapujeme a zkoumáme pojetí situace ze strany klienta, vyjasňujeme si vzájemně naše postoje, společně hledáme přijatelné možnosti.
• Prakticky jde o vyjednávání obdobné kontraktování. Poradce se při něm drží zásad své profese (etický kodex, metodika, standardy kvality atp.) a pohybuje se v zákonném rámci (stejně jako ve všech ostatních aspektech své práce).
• Další zdroje obtíží:

ukončování poradenství přes někoho jiného, než s kým je domluvený kontrakt a spolupráce; očekávání klienta, které nelze poradenstvím naplnit; poradenství nahrazuje jiné klientovy cíle, neuvědomovaná (např. vztahová) očekávání poradce; klient otevírá nová a závažná témata, závislost klienta; klient dává najevo pocit odmítnutí, separační úzkost; nedůvěra poradce v klientovi síly či trvalou udržitelnost situace (riziko přebírání odpovědnosti); ukončení vynucené okolnostmi; ukončení poradenské spolupráce, i když s daným člověkem zůstáváme dále v jiném kontaktu (např. jako účastníci kurzu apod.).

1.4.3. Zdroje dobrého ukončení

• Dobrý kontrakt.
• Kvalitní příprava ukončení – vymezení dostatku času, rozhovor s klientem o ukončení, dosažení shody o tom, že je správný čas poradenský proces ukončit atp.
• Ochota připustit, že není zodpovědností poradce, jak klient se svým životem naloží dále po ukončení poradenství.
• Jasný postoj poradce k záležitostem, které jsou s ukončováním často spojeny – např. jak zachází se situací, kdy mu klient chce něco darovat.
• Dostupnost intervize či supervize pro reflexi práce poradce či poradkyně.