PÁROVÉ PORADENSTVÍ

Párem pro potřeby této metodiky rozumíme dvojici zpravidla dospělých (případně adolescentních) jedinců, sezdaných či nesezdaných, libovolného pohlaví, které k sobě váže (minulý či aktuální) partnerský vztah, emoční, sexuální, majetkové, teritoriální či „úkolové“ pouto (např. výchova dětí). Rozlišujeme párový kontext a párovou konzultaci (více viz Procesy napomáhající dosahování cílů v části o první konzultaci).

INDIKACE PRO PÁROVÉ PORADENSTVÍ se nachází v tématech:

• komunikace v páru, podpora (kvality) vztahu, ohrožení (kvality) vztahu: začátky vztahu (sžívání včetně otázky „hodíme se k sobě?), uspořádání života v páru (fungování domácnosti, hospodaření s penězi), párové soužití, vývojové a přechodové krize vztahu (narození dítěte, návrat do zaměstnání po rodičovské dovolené, odcizení), sexuální život, nevěra a jiné mimopartnerské vlivy, výchova dětí, vztahy po rozvodu/rozchodu, rozvíjející se domácí násilí[1].

RELATIVNÍ KONTRAINDIKACE PRO PÁROVÉ PORADENSTVÍ:

• obecně situace, kdy máme ohlašovací povinnost dle zákona (Trestní zákon č. 140/1961Sb. § 167 a § 168 – Nepřekažení a Neoznámení trestného činu);
• rozvinuté domácí násilí;
• aktuální stav jednoho z klientů zabraňující kontaktu s ním (například intoxikace, násilné chování, psychopatologie apod.);
• individuální problém jednoho z dvojice;
• předchozí individuální spolupráce s jedním z páru.

VSTUP DO PORADENSKÉHO PROCESU

První poradenský kontakt

První poradenské konzultaci s párem předchází obvykle PRVNÍ PORADENSKÝ KONTAKT (telefonicky, e-mailem, osobně), jehož cílem je ujistit klienty a vzbudit v nich důvěru a naději, že umíme rozpoznat jejich problém a umíme najít spolu s nimi a pro ně odpovídající způsob podpory včetně odpovídající služby. Prakticky to znamená dohodnout se s ním na poradenské konzultaci; její termín by měl být dán do tří dnů až do „konce příštího týdne“ (= 14 dní) od prvního kontaktu.

1. Představíme se jménem a institucí

2. Chceme vědět zadání

(Můžete mi stručně říct, v jaké jste situaci? V čem je problém? Kvůli čemu voláte/chcete přijít?)

Z tohoto může vyplynout otázka na to, koho se problém týká. Měli bychom si uvědomit, že mluvíme s jedním členem páru (jeden je aktivní za oba). To bychom také měli mít na paměti při následné první poradenské konzultaci a toto téma otevřít.

3. Klienti se od nás mají dozvědět:

Jak dlouho bude konzultace trvat, její cenu či bezplatnost, kde nás najdou a kdo se jim bude věnovat. Zde má význam dobrá webová prezentace (včetně např. informací o parkování).

4. Společná dohoda s klienty by se měla týkat:

Data konzultace, kdo přijde, kontaktů na sebe (např. „Vy kontakt na mě znáte – můžete mi dát na Vás?“) a domluva na dalších podmínkách pro případné zrušení (vzhledem k tomu, že jde o kontrakt s nižší mírou závaznosti, může se stát, že k domluvené první poradenské konzultaci vůbec nedojde).

PRVNÍ PORADENSKÁ KONZULTACE S PÁREM 

CÍLE první (případně druhé) poradenské konzultace:

• představení a přijetí
• porozumění
• prozkoumání
• dohoda

Představení a přijetí (vytvoření společného prostoru pro spolupráci)

• představit poradnu, poradce a poradenství; klienti se také představí; domlouváme se na způsobu, jak se budeme vzájemně oslovovat (doporučujeme vyváženost - např. obě strany se oslovují příjmením);
• dozvědět se, co klienti od poradny očekávají; počítat s případnými nevyjádřenými očekáváními, pojmenovat, že bývají přítomna[2];
• naladit se na vzájemné přijetí, porozumění a prostou slušnost;
• představit poradcovy postoje ke vztahu („stranit budu vašemu vztahu, i kdyby to byl vztah dvou lidí, kteří se chtějí slušně rozejít; fandím dohodě/domluvě mezi vámi“) a k jednotlivcům („každého z vás si vážím, ať se spolu hádáte nebo ne“) a těmto vyhlášeným postojům dostát;
• stabilizovat do co největší míry možnosti a způsoby domlouvání ve dvojici a v trojici s poradcem; poradce stabilizuje sám sebe (tedy vyrovnává své případné ne/sympatie ke klientovi/klientům) mj. tím, že je schopen průběžně rozpoznávat silné stránky (síly) a zdroje (vnější zdroje, podpora) jednotlivců i páru.

Porozumění aktuální životní situaci klientů a jejímu kontextu

• věnovat pozornost poradenskému poli, které tvoří všichni zúčastnění (poradce - pár – jednotlivci) = cílům, procesu, vztahu;
• porozumět VZTAHU: zjistit, jak každý v páru vidí vlastní vztahovou situaci a potřeby ve vztahu: slyšíme, CO klienti o sobě a vztahu říkají, a sledujeme, JAK to říkají; „diagnostikujeme“, proč do vztahu šli a co je tam drží (potřeby) a sledujeme, jak toho dosahují (komunikace); zjišťujeme silné stránky a zdroje každého z nich a VZTAHU: Které věci Vás spojují a které Vás ve vztahu drží? Jaké věci Váš vztah oslabují?
• porozumět ŽIVOTNÍ SITUACI (životnímu kontextu) klientů; na pozadí životní situace rozumíme situaci, v níž přišli; částí životní situace je i podoba partnerského SOUŽITÍ (viz instrumentální složky[3] soužití)  
• zjistit případné předchozí zkušenosti s náhledem na sebe sama a vztah: „Co vše už jste při hledání řešení vašeho problému zkusili?“ „Máte nějakou předchozí zkušenost s odbornou či jinou pomocí?“, „Už jste někdy řešili podobný problém a s jakým výsledkem?“, „Už jste někdy byli v podobné situaci a co vám pomohlo, jak jste ji zvládli?“
• zorientovat se ve společném VÝCHODISKU: Partneři obvykle přicházejí ve třech možných situacích: chtějí zůstat spolu, chtějí se rozejít, nebo se potřebují zorientovat v tom, co chtějí – každý může chtít něco jiného. Ptáme se, jak je to zrovna u tohoto páru.

Prozkoumání, zda jsou klienti na správném místě a zda zrovna tady můžou očekávat podporu a vedení při orientaci a rozhodování ve své vztahové situaci, případně při jejím řešení.

Dohoda o rámci a cílech  spolupráce a o dalším postupu (podrobně viz přílohu Kontraktování)

• dojednávat CÍLE „doma v životě“ a cíle „poradenské“;
• dojednávat ODPOVĚDNOSTI (Co chtějí klienti od poradce či poradkyně a naopak. Co pro dosažení tohoto cíle kdo udělá.);
• dohodnout se na dalším POSTUPU: na další konzultaci, na (domácím) úkolu, případně na ukončení spolupráce či předání do jiného typu péče.

PROCESY, které napomáhají dosahování cílů = DOBRÝ KONTAKT A DOBRÝ KONTRAKT:

• mít a udržet dobrý kontakt[4] s párem i jednotlivci: znamená to například vyladit tempa, zpomalit, když poradce vidí, že protějšek je zmaten, nechat si více vyprávět, případně stabilizovat možnou výbušnost vyprávění anamnestickými daty, počítáním roků atp., pojmenovávat silné stránky jednotlivců;
• spolupracovat na ustavení bezpečného a funkčního komunikačního pole rovnostranného případně rovnoramenného[5] trojúhelníku (způsobu i množství komunikace i v prostoru pracovny): poradce zajímají obě strany rovnocenně, věnuje jim oběma stejnou pozornost; může upravovat svoji komunikaci, aby z jeho pohledu byla funkční pro to, čeho chtějí oba dosáhnout;
• Bezpečí všech zúčastněných upravuje smlouva/kontrakt. Taková dohoda má tři vrstvy: 
• RÁMEC hodnotový a administrativní - kde, kdy, za kolik, mlčenlivost, zacházení s informacemi, etický kodex, možnost stížností atp. 
• PROCES - forma práce
• CÍLE
• kontrakt s párem je dvoustranný – poradce ho dělá s párem (partnerem pro vyjednávání kontraktu v párovém poradenství je pár). Toto zaměření zdůrazňuje v komunikačním poli párový kontext, podporuje spoluzodpovědnost za vztah. Rozlišování individuálního a párového kontextu podporuje spolupráci páru oproti soupeření o to, „kdo má pravdu“. Tedy: k čemu by mělo sloužit poradenství vám jako páru?  Proto i další konzultace by měly být párové, tedy za přítomnosti obou z páru, se kterým je domluveno párové poradenství;
• rozlišovat párový kontext a párovou konzultaci: je-li přítomen jeden ze dvojice a jsme-li v párovém kontextu, od počátku vyjádřeně vyvažujeme pohledy obou a hlídáme procesní spravedlnost. Můžeme začínat hned společně s párem; nebo jako první konzultuje ten, kdo poradce či poradnu kontaktoval – v tom případě nabízíme druhému z páru, aby též přišel individuálně. Vidí-li se poradce s jednotlivcem víc než jednou, zvažuje předání dvojice (na párovou spolupráci) jinému odborníkovi.

POSTUP první konzultace podrobně

1.      Pozveme klienty dál, seznámíme je s prostorem (kam si mohou odložit věci, kde jsou toalety atp.) a ujistíme je, že se zde ne/pře/zouváme.

2.      Máme k dispozici vodu (např. ve džbánku na stole), aby pokud možno nevznikala otázka, zda je nápoj zdarma či za peníze; máme k dispozici (ve velkém balení na stole) kapesníky.

3.      Základní pravidla spolupráce uvedeme a dohodneme ústně na začátku, písemně je máme uvedena na webových stránkách a/nebo v čekárně:

• možnost anonymity (a domluvy identifikačního označení, pseudonymu atp.)
• naše mlčenlivost
• ne/placenost konzultace (v případě úhrady konzultace se s klienty domluvíme, kolik se za co platí[6] a kdy budou platit - na začátku nebo na konci konzultace)[7]
• případně upozorňujeme na další podrobnosti[8]
• zacházení s písemnými podklady (záznamem o konzultaci, evidencí statistickou atp.).

Ptáme se klientů, zda chtějí vědět víc, zároveň ujistíme, že se k tomu kdykoli můžeme vrátit.

4.      Vylaďujeme očekávání o průběhu poradenství a o poradci: Mají klienti nějakou představu o tom, jak to v poradně chodí? Jak dlouho trvá a jak probíhá konzultace atp.? Chtějí něco o průběhu vědět? Vědí něco o nás jako o lidech, o způsobu práce, případně o zařízení, kde pracujeme?

5.      V párové konzultaci si dáváme zvláštní pozor na uspořádání a vyjasňování komunikačních pravidel včetně zacházení s prostorem: sedáme si tak, abychom na sebe všichni stejně viděli. Domlouváme se na způsobu, jakým se budeme vyváženě oslovovat tak, aby nám to všem vyhovovalo. Objasňujeme svoji pozici: považujeme se za tlumočníka – prostředníka – spojence jejich vztahu?    

6.      Při kontaktu s párem dbáme též na zvýšená bezpečnostní pravidla procesní spravedlnosti: objasňujeme, co se bude dít, dáváme si pozor na jasný souhlas obou; pokud souhlas nenastává, zastavíme se a zjišťujeme, co mu brání (všechna tato procesní „teď a tady“ nám pomáhají porozumět dynamice v páru). Všímáme si, jak nám je kdo z páru mentálně blízko a čím, a co to dělá s naší možností jednat vůči každému z nich procesně spravedlivě.

7.      Prozkoumáváme situaci klientů a kontext vyhledání poradenství: necháme zaznít obě verze příběhu. Jaká je situace, ve které se nacházíte? Co vás vedlo k rozhodnutí navštívit poradnu?

8.      Zjišťujeme očekávání klientů: Zjišťujeme individuální a párové očekávání od poradenství (alespoň se zorientovat ve východisku: A) Chtějí zůstat spolu, B) Rozejít se, C) Zorientovat se v tom, co chtějí). Co očekáváte od poradenství? Co očekáváte od dnešního prvního (společného) setkání? V co jste doufali, když jste sem dnes šli? Poradce vyjasňuje, co může poradenství naplnit, co ne.

9.      Dohoda na SMART cíli (cílech) spolupráce[9] (podrobně viz přílohu Kontraktování): ptáme se například:  Jak by vypadal úspěch naší spolupráce? Nebo: K čemu by Vám to poradenství mohlo být dobré? Pomocí předchozích otázek (bod 7 a 8) mapujeme cíle každého z páru a dojednáváme společný cíl pro pár. Je potřeba rozlišit cíle vycházející ze světa reálného života klientů a klientek „doma“ a cíle poradenské. Smyslem je hledat, kde se tyto světy („doma a v poradně“) prolínají. Své „životní cíle“ totiž pravděpodobně pár formuluje jako první, ale ty poradenství naplnit nedokáže. Vycházíme z nich při formulování toho, čeho můžeme dosáhnout v poradenství. Např. cíl v životě: Chceme mít manželství bez ničivých hádek. Cíl poradenský např.: Rozpoznat, že se blíží zničující hádka mezi partnery; dozvědět se, jak takovou hádku včas zastavit nebo bezpečně zvládnout.

Jakmile se nám podaří domluvit cíl spolupráce, měli bychom tento okamžik zdůraznit (je to úspěch, intervence prvního setkání atp.). Můžeme dát klientům víc prostoru, aby si to uvědomili, například i tichem nebo opakováním. Užitečné je napsat si cíl spolupráce tak, aby ho všichni měli zřetelně před sebou i pro další konzultace.

Někdy může dojednávání cíle trvat i několik konzultací. Uzavřít kontrakt orientovaný na cíl je možné až po té, co klienti i poradce porozumí situaci, ujasní si, co je problémem a  co chtějí.  V případě, že tomu tak není, doporučujeme uzavřít na začátku poradenství tzv. explorační kontrakt (podrobněji v příloze Kontraktování).

10.  Domlouváme prostředky k naplnění cíle (podrobně viz přílohu Kontrakty): Kolik času asi bude k dosažení cíle potřeba, jestli využijeme domácí úkoly či ne, jaké uspořádání je nejvhodnější (individuální, partnerské či s jinými lidmi). Poradce má vědět a být schopen vysvětlit, jaký druh poradenství je k naplnění daného cíle vhodný (např. partnerské poradenství – bezpečný prostor, kde by dorozumívání mezi partnery mohlo být podpořené třetí stranou) a jaký časový prostor to bude vyžadovat (3 až 5 konzultací podle našich zkušeností dává možnost cíle dosáhnout a změřit ho – porozumět situaci a určit, co pomáhá cíle dosahovat a co mu brání ho dosáhnout), zda do tohoto času počítáme i tuto první konzultaci (= odkud počítáme) a jaké jsou dobré časové rozestupy. Toto vše říká poradce z partnerské pozice experta = zasvěcuje, seznamuje, vysvětluje, a samozřejmě vylaďuje s představami a očekáváními klientů. Při nesouladu otevřeně domlouvá další postup (např.: Máte pravdu, že by asi více sedělo, abychom se viděli za týden. Já ale mám plno. Pojďme se dohodnout, k čemu bychom ten větší časový rozestup mohli využít.). Představujeme tím zároveň sebe a službu (svoji práci): jak co dělám já (poradce), a k čemu vám (klientům) to může být dobré.

11.  Průběžně shrnujeme dosažené a domlouváme se na dalším postupu.  Shrnutí slouží pro ujištění, že jsme si rozuměli, anebo jako opora pro intervenci (= vytvoření společně sdíleného vztahového rámce). Zásadní intervencí je v prvním setkání již samo stanovení cíle spolupráce.

12.  V třetí třetině první konzultace vyhodnocujeme a uzavíráme konzultaci z hlediska procesu i z hlediska naplnění cílů (zde myslíme cíle první poradenské konzultace). Můžeme se vrátit k  počátečním představám klientů o konzultaci. Možné opory pro vyhodnocování: Co pro vás do této chvíle bylo důležité, v čem se naplňují vaše očekávání, co chybí, co Vás ruší?  Nebo poradce říká: Co slyšel, co viděl, co klienti řeší, v čem se rozhodují, na co z jeho pohledu narazili, kde by mohl být zakopaný pes a potenciál změny. Vyhýbáme se prohlubování obsahové stránky konzultace - klientům připomeneme, že potřebujeme pro tuto chvíli setkání uzavřít, a podporujeme dosažené úspěchy. Pokud dohodneme další konzultaci, snažíme se, aby následovala v časovém rozmezí odpovídajícím potřebám poradenské spolupráce (= do týdne až čtrnácti dnů po konzultaci první, pokud není součástí postupu úkol, na jehož splnění potřebují klienti více času atp.).

Stručně řečeno závěr prvního setkání znamená:

• spolupráci ukončit, pokud jedna konzultace je dostatečná,
• motivovat pro druhé setkání v případě, ukáže-li se, že je pro zvládnutí podstaty problému třeba více setkání, a naplánovat další spolupráci (případně se domluvit i na jiném uspořádání),
• spolupráci předat, pokud se již na první konzultaci ukáže, že klienti potřebují něco jiného než podporu a vedení při rozhodování ve své (nepříznivé) životní situaci.

Doporučený ČAS první poradenské konzultace s párem: 90 – 120 minut.

Dvojice by měla odcházet s dojmem, že jim poradce rozuměl a jim dvěma jako páru pomáhal, aby si oni dva mohli navzájem porozumět.  Předpokládáme, že pár by byl schopen s věcmi společného či individuálního rozhodování si do značné míry poradit sám, nezávisle na poradci. Ctíme autonomii klientů, pamatujeme na to, abychom nevytvářeli závislost klientů/systému na poradci.

OBNOVENÍ předchozí spolupráce

V případě, že pár již u nás v minulosti byl a tudíž toto setkání není úplně první, odvíjí se podle toho, jak dlouhá doba uplynula a jak je nutné které věci připomenout. Důraz je jinak kladen především na změny, a to jak na straně páru, tak na straně nás jako poradců (případně zařízení, kde působíme). Každopádně se nyní domlouvá nový cíl, nový kontrakt - co potřebují nyní?). Dle toho, co klienti aktuálně očekávají, mapujeme minulé zkušenosti, co se dařilo, proč přišli (znovu) za námi apod.

Specifická situace může být, když klienti spolupracovali s daným zařízením, ale s daným poradcem se vidí poprvé. Pak je potřeba se vzájemně seznámit. Přestože může být v poradně k dispozici původní dokumentace klientů, informace z ní, které by byly relevantní pro další spolupráci, poradce pravděpodobně zjistí až z aktuálního očekávání a situace klientů. Je tedy možné zveřejnit, že o dokumentaci víme, že jsme ji ne/četli a co z ní případně víme.[10]

Některé z náročných situací PÁROVÉHO PORADENSTVÍ

• Rozdílné potřeby v páru - jeden chce, druhý nechce ve vztahu zůstat anebo jeden ví, druhý neví:

Pojmenováváme situaci s ohledem na vztah: oba dva jste přišli, oba dva se angažujete.

Vycházíme z individuálních potřeb a překládáme je do vztahových.

Poradce se ptá a říká:

Jaká síla Vás dokázala přivést na jedno místo – je jedna, nebo je jich více? Jde o sílu společnou, nebo rozdílnou? Co bylo pro každého z Vás spouštěčem?

Jaký máte záměr od dnešního setkání tady?

Jak budete poměřovat úspěch konzultace? Co pro Vás každého znamená úspěch?

Abych Vám mohl/a pomoci, od Vás potřebuji pomoc v tomto ujasnění.

V případě, kdy klienty posílá soud (či jiná instituce) - poradce se ptá:

Chcete pracovat na zakázce soudu/OSPOD?

Soud Vás poslal proč? Jak tomu rozumíte?

• Ambivalence v páru - „Nevíme, jestli chceme spolu být“ (ambivalence ve vztahu: vztah je vyčerpaný anebo se vyčerpala rodičovská povinnost, avšak rozejít se je těžké, anebo se několik let scházejí a rozcházejí):

Poradce se ptá a říká:

Co bylo spouštěčem Vaší návštěvy v poradně?

Jaký význam má, že jste šli sem, že jste tady v páru?

Jak rozumíte tomu, že jste sem šli vy, a jak tomu, že sem šel druhý?    

Co z Vašeho pohledu Váš vztah teď poškozuje a co mu teď prospívá?

Co se vyčerpalo a co Vás spojuje?

Kde je pro Vás konec = odkud už z Vašeho pohledu není nebo nemůže být místo k návratu zdravého vztahu?

Co se vyřeší tím, jak poplyne čas?  = I když nebudete dělat vůbec nic, je to rozhodnutí.

Poradce zajišťuje vlastní stabilitu (aby zůstal na místě a nezmítal se s nimi v jejich rozhodování, nenakláněl se na jednu ze stran).

• Konzultace je nebezpečná pro vztah páru nebo pro možnost poradcovy dobré práce:

Pokud poradci anebo komukoli ze zúčastněných připadá proces konzultace nebezpečný, může postup přerušit (lze i předem domluvenou technikou „žlutá – červená karta“), případně ukončit.

Je třeba domluvit, co budeme dělat dál:

Znovu se zaměříme na pár. Je to křižovatka, kde se ujišťujeme: Chcete dělat dál to, co jsme se společně dohodli na začátku? Nebo chcete v páru dělat něco jiného?    

Vnímám Vaši potřebu říct, jaké nespravedlnosti zažíváte. Můžeme se vrátit k tomu, co jsme dohodli v páru nebo se potřebujeme dohodnout na jiném párovém postupu?

• Jeden z klientů opustí konzultaci, aniž by se domluvil další postup:

V takovém případě bychom dle domluveného kontraktu měli konzultaci ukončit a vysvětlit, proč nejde pokračovat dál (pokud jsme udělali kontrakt ve třech, tak nemůžeme pracovat ve dvou). Domlouváme se pak na dalším postupu (telefonicky, či osobně dle domluvených pravidel pro poskytování služby/daného zařízení). Stejná situace nastává také, když i přes uzavřený kontrakt párového poradenství s oběma klienty na smluvenou konzultaci přijde jen jeden z páru.

PORADENSKÝ PROCES MEZI ÚVODNÍMI A ZÁVĚREČNÝMI KONZULTACEMI: DOSAHOVÁNÍ KROKŮ K CÍLI

1. Kontakt, kontext situace (problému), kontrakt
2. Cesta naplnění kontraktu
3. Vyhodnocení
4. Ukončení nebo nový kontrakt                

Rámec dalších konzultací je daný kontraktem (podrobně viz přílohu o kontraktování), k němuž vztahujeme „minikontrakty“ na jednotlivé konzultace: Dohoda o kroku, který by nás přivedl k dohodnutým cílům. K minulému setkání se tedy vracíme, nicméně musí zůstat otevřený prostor pro aktuální dění. S párem pak v souladu s cíli poradenského kontraktu aktivně vylaďujeme další postup. Dosahování cílů sledujeme pomocí nástrojů pro vyhodnocování (v návaznosti na SMART cíle). Zároveň doporučujeme během poradenského procesu se k samotnému kontraktu vracet, neboť cíle se – zvláště na delší cestě – proměňují a zpřesňují.

KONKRÉTNÍ PRŮBĚH:

A)     Před konzultacemi

• Příprava poradce na konzultaci: reflexe dosavadního průběhu práce, výstupů, dohod, úkolů, kontraktu, plánu, případně kontaktů páru v mezičase.
• Konkrétně může poradce reflektovat následující body: Jakým způsobem se daří být s klienty v kontaktu? V čem spočívají kontaktové zlomy (tj. kdy klient vstupuje do kontaktu v „tady a teď“, drží se tématu, reaguje na to, co říká poradce, a kdy naopak uhýbá?) Je dohoda jasná, platná, orientovaná na cíl?  Co je (bylo) cílem minulé konzultace? Jaké důležité podmínky/kroky ovlivňují problém nebo jeho řešení? Kde poradenský proces nebo vztah podporuje nebo brzdí dosažení cíle? Vynořují se během konzultace podobné vzorce jako v běžném životě klientů? Lze tyto vzorce využít při poradenství? Jaké je vývojové stadium klientů ve vztahu k řešení problému? Co je důležité pro následující konzultaci?

B)     Během konzultací

• Ptáme se páru na aktuální naladění/zakázku/potřebu: Co dnes očekáváte? Čemu se dnes chcete konkrétně věnovat? K čemu se ještě potřebujete vrátit? Co dál potřebujete pro dosažení svého cíle?
• Ptáme se na vývoj jejich problému/situace v mezidobí mezi konzultacemi, na to, jaké (nové) skutečnosti se objevily/odezněly.
• Postupně prozkoumáváme různé oblasti vztahu a soužití páru, za využití vhodných vodítek, plynoucích z toho, co je za námi přivedlo a v čem chtějí změnu (např. instrumentální složky soužití, blízkost/vzdálenost či vazba/autonomie v páru, způsoby domlouvání v páru, emoční/instrumentální dialog, společná historie páru, sny a vize páru do budoucna…).
• Pomáháme páru porozumět vztahové dynamice páru, vlivu jejich vzájemné komunikace a chování. K tomu využíváme situací „tady a teď“, případně další možné techniky a otázky typu: To, co se tu teď děje mezi vámi, považujete za problém? Jak si myslíte, že se teď váš partner cítí, když říkáte, že vás nezajímají jeho potřeby? Jak se v tom cítíte, když váš partner říká, že ho nezajímají vaše potřeby? Dbáme při tom na vyvažování, abychom nepodporovali dojem, že jeden z páru je viník.
• Prozkoumáváme možné/pojmenované varianty řešení problému dvojice, co by která z jejich voleb přinesla (pozitivní/negativní důsledky pro pár i každého z nich, zisky a ztráty z hlediska krátkodobého a dlouhodobého).
• Odpovídáme na (relevantní) otázky páru a poskytujeme expertní informace.

C)     Po konzultacích

• Vedeme si z jednotlivých konzultací zápis (minimálně o tom, s čím pár/poradce na sezení přišel, jaký byl kontrakt a cíl sezení, jak sezení probíhalo a čeho jsme dosáhli, jak pár/poradce setkání hodnotil a s čím pár/poradce odcházel). Zápis vedeme dle Zákona na ochranu osobních údajů č. 101/2000 Sb., u registrovaných poskytovatelů sociálních služeb i dle Standardů kvality poskytování služeb).[11]
• Reflexe konzultace, poradenského procesu a poradenského plánu (viz A).
• Sebereflexe poradce a poradkyně (vlastního prožívání, postojů ke klientům, hodnocení, dodržování dohody a pravidel, jak poradce ne/přispívá k dosahování cílů).
• Je-li požadována zpráva, vypracováváme ji podle zásad dané služby.

POUŽÍVANÉ NÁSTROJE

• Pokud jsou partneři v konfliktu natolik poranění, že vnímají každé slovo druhého jako útok a už nevnímají druhého, z počátku překládáme (obvinění a útoky do pocitů a potřeb) a zdůrazňujeme přehlížené pozitivní aspekty jednotlivých kroků.
• Využíváme situací „teď a tady“ - pro ilustraci toho, na co se pár zaměřuje, co a jak řeší, jaké projevuje silné stránky a zdroje podpory apod.
• Během konzultací nabízíme (pokud o to klienti mají zájem) své pocity, pohledy, postoje, názory, fantazie apod., případně dle situace nabízíme svou zkušenost z práce s jinými páry.
• Vtahujeme pár do aktivní spolupráce, např. podněcujeme je k jejich vlastnímu vyjádření, nebo se opakovaně ptáme na jejich názory, postoje, potřeby, pocity apod.
• Společně hodnotíme postup, tj. ptáme se klientů, co z toho, co už jsme dělali nebo děláme, je pro ně užitečné, smysluplné, co je posouvá k jejich cíli (a co naopak vůbec ne); a například říkáme, jak ze svého místa vidíme jejich vývoj/stagnaci ve vztahu k jejich problému/situaci apod.
• Využíváme škálování (tj. mapování vývoje a změny ve vztahu k problému/situaci páru, čeho se mu podařilo dosáhnout a co ještě chybí).
• Využíváme různé „nástroje“ poradenství (tj. metody, techniky, aktivity či psychoterapeutické intervence), dle dané situace na konzultaci, cíle a fáze procesu a vlastního zaměření a umu poradce (viz přílohu o metodách a technikách)

UKONČOVÁNÍ PORADENSKÉHO PROCESU: VYHODNOCOVÁNÍ A LOUČENÍ

Poradenskou spolupráci lze uzavřít vzájemnou dohodou např. po (alespoň částečném) naplnění kontraktu[12], nebo z jedné či druhé strany. Obecně lze konstatovat, že se poradkyně či poradce v první řadě vždy řídí pravidly pro poskytování dané služby/zařízení.

1)      Ukončení ze strany klientů:

a)      Klienti na domluvené setkání bez omluvy nepřijdou (poradce tak dopředu ani neví, že setkání bylo poslední – není tak k dispozici jasná informace o tom, zda intervence byla úspěšná či nikoliv);[13]

b)      Klienti opustí konzultaci bez toho, aby se domluvil další postup, nebo je domluva otevřená a klienti se již neozvou;

c)      Klienti na domluvené setkání s omluvou nepřijdou. K závěrečné konzultaci tak nedojde a poradce se o jejím zrušení dozví pouze zprostředkovaně (jelikož tuto informaci předává například kolega). Doporučujeme řídit se pravidly daného pracoviště (např. mít vypracovaná pravidla předávání vzkazů, nabídnout, ať klient zavolá/napíše přímo danému poradci v jiném čase apod.). Obecně platí, že nejlépe je odkázat přímo na toho, s kým je kontrakt uzavřen;

d)      Klienti ukončují spolupráci přímo s námi např. po telefonu. Poradce musí postupovat pružněji, volit co je nejpodstatnější v dané situaci proto, aby byl poradenský proces dobrým způsobem ukončen.

2)      Ukončení ze strany poradce:

Například při porušení pravidel pro poskytování služby, předání klientů jinému kolegovi či kolegyni apod.

V takovém případě je nutné s klienty důkladně probrat důvody, které poradce vedly k rozhodnutí spolupráci ukončit. V případě, že klienti poruší předem dohodnutá pravidla poskytování dané služby či pravidla kontraktu, poradce se opírá o toto porušení. V případě, že poradce musí spolupráci s klienty předčasně ukončit (například z důvodů ukončení pracovního poměru, stěhování, onemocnění, rodičovské dovolené apod.), nabídne klientům možnost pokračovat ve spolupráci s jiným odborníkem.[14] Důvody ukončení spolupráce musí být klientům srozumitelně vysvětleny a objasněny.

3)      Uzavření spolupráce vzájemnou dohodou:

a)      Klienti přijdou na domluvené poslední setkání. V takovém případě doporučujeme následující postup závěrečné poradenské konzultace s párem (viz níže).

b)      Specifická situace nastává v případě, že první poradenská konzultace je zároveň i konzultací poslední. Hraje to roli zejména v čase, který ukončování věnujeme. Navíc skutečnost, že poradenská spolupráce končí, se může vyjasnit až v průběhu daného setkání. Poradce a klienti se tedy přímo na daném setkání domluví, že je toto setkání poslední – to může být například v případě, že se jedná o jednorázovou intervenci. Poradce musí postupovat flexibilněji, volit, co je nejpodstatnější v dané situaci proto, aby byl poradenský proces dobrým způsobem ukončen pro všechny zúčastněné.

ZÁVĚREČNÁ PORADENSKÁ KONZULTACE S PÁREM

Závěrečná poradenská konzultace má při poradenské práci své nezastupitelné místo a svým obsahem se liší jak od setkání úvodního, tak od setkání průběžných. Mezi hlavní cíle závěrečné poradenské konzultace patří:

a)      vyhodnocení spolupráce v oblasti cílů a procesu,

b)      pojmenování a upevnění přínosů a úspěchu této spolupráce ze strany klientů i poradce,

c)      pojmenování inspirací k rozvoji a objevených zdrojů pro zvládání podobných situací v budoucnu,

d)      všestranně zřetelné uzavření dosavadní poradenské spolupráce.

POSTUP PŘI UKONČOVÁNÍ

Forma a způsob ukončování poradenského procesu vycházejí z dohody konkrétního páru klientů a konkrétního poradce a jejich vzájemného vztahu. V rámci dohodnutých mezí daných pravidly poskytování poradenství, kontraktem, vztahem mezi poradcem a klienty, etickými zásadami, hodnotami apod. je ze strany poradce vhodné u každého páru respektovat individuální způsob ukončování poradenského procesu. Potřeby jednotlivých klientů se mohou lišit, je tedy třeba se na formě a způsobu ukončení poradenského procesu dohodnout se všemi zúčastněnými osobami.

a)      Z hlediska poradenského procesu je důležité:

1)      V předchozí konzultaci uvedeme a dohodneme, jak bude ukončování vypadat a čeho se bude týkat. Na začátku závěrečné konzultace dohodnuté připomeneme. Poradce společně s klienty vyhodnotí, zda a jak dosáhli stanovených cílů.

2)      Nová témata, která se objeví, neotvíráme; pojmenováváme je a ptáme se, nakolik orientace v nich/rozhodnutí o nich/jejich řešení odpovídají komunikačnímu či vztahovému vzorci, který se během poradenského vedení již objevil a pár si ho osvojil.

3)      Rozpoznáváme, zda nové téma je příznakem úzkosti z ukončování (pocit, že bez poradenské pomoci klienti svůj další život nezvládnou), nebo spíše novým tématem, které se mohlo objevit díky zvládnutí témat a cílů předchozích (úspěšná poradenská práce může páru dodat sílu v tom, aby začal řešit například i déle odkládané problémy  - může tedy nastat situace, že je uzavřen nový poradenský či terapeutický kontrakt apod.).

4)      Pokud nové téma vyžaduje další poradenskou (případně psychoterapeutickou či jinou) smlouvu o spolupráci a nový proces, označíme to tak společně a dohodneme začátek nového procesu, nebo předání jinému odborníkovi či odbornici. Stávající proces a stávající poradenský kontrakt včetně stávajících cílů spolupráce přesto vyhodnocujeme a ukončujeme.

5)      Závěrečnou konzultaci (a celkovou spolupráci) uzavíráme postupy, které mohou mít ritualizovanou podobu.[15] Hlavní funkcí rituálu je pro klienty i poradce zřetelné oddělení doby vzájemné spolupráce a zpětného převzetí kompetencí klienty.[16] Pokud není ukončení vzájemné spolupráce poradce a klientů dostatečně zřetelné, zvyšuje se riziko navázání klientů na poradce. Rituály při ukončování poradenského procesu tomu pomáhají předcházet. Nejobvyklejším rituálem je vzájemné podání ruky mezi všemi zúčastněními s patřičným slovním doprovodem (na shledanou, s Pánem Bohem, sbohem, ať se daří, držím palce, hodně štěstí, držte se, mějte se…). Dalšími možnými rituály na straně poradce je zřetelné napsání poznámky o ukončení poradenského procesu do zápisu z konzultace. Ze strany klientů se rovněž objevuje rituální poděkování ve formě drobného hmotného daru (květiny, káva…) – přijímání těchto darů má poradce dopředu, transparentně ošetřeno (v případě poskytování poradenství v rámci sociálních služeb se například jedná o směrnici o přijímání darů apod.).[17]

6)      Měli bychom pamatovat na to, že se s klienty můžeme potkat i po uzavření profesionální poradenské spolupráce v jiných rolích (např. náhodné osobní setkání, jako účastníci stejného kurzu, jako uživatelé služby, kterou poskytuje někdo z páru atp.). V takových situací se řídíme etickým kodexem a kontextem dané situace, ale můžeme toto téma zahrnout i do uzavírání spolupráce či ukončovacích rituálů.

7)      V případě, že se jednalo o trojstranný (či vícestranný) kontrakt, vytváří se předem domluvený výstup z poradenského procesu (např. zpráva pro OSPOD). Vytvořená zpráva je klientům nabídnuta k přečtení (zpráva je odborným vyjádřením poradce, klienti tedy nemůžou měnit její obsah, ale mají nárok být s jejím zněním seznámeni).

8)      Domluvit předem použití katamnestického dotazníku (například po půl roce od ukončení spolupráce) v případě, že to poradce považuje pro sebe i pro klienty užitečné.

b)      Z hlediska poradce je důležité:

1)      Poradce potřebuje mít pocit smysluplnosti a užitečnosti své práce. Po ukončení poradenské spolupráce tedy reflektuje a hodnotí spolupráci s klienty pomocí metodického vedení, intervize, supervize či autosupervize. Využívá rovněž poznámky z průběžné sebereflexe, průběžného a závěrečného hodnocení od klientů, výstupy z (anonymních) hodnotících dotazníků, případně výstupy z katamnestických šetření, stížností, inspekcí atp.

2)      Poradce respektuje způsob ukončení spolupráce ze strany klientů a jedná dle předem daných pravidel (pravidel s klienty či pravidel daného zařízení) a dohod (klienty například může při dalším objednání odmítnout, pokud se opakovaně nedostaví bez omluvy apod.).

3)      Poradce potřebuje rozumět tomu, že klienti spolupráci ukončují a že k tomu dochází po vzájemné shodě.

4)      Poradce potřebuje vědět, že stran hlídání poradenského procesu vše udělal tak, jak měl (v souladu s hodnotami, etickými zásadami, byl dodržen kontrakt apod.), byť dosažený výsledek tomu z pohledu klientů nemusí odpovídat.

5)      Poradce může požádat klienty i o reflexi či hodnocení týkající se jeho účasti a role v poradenském procesu.

c)      Z hlediska klientů je důležité:

1)      Ujištění, že jsou klienti v pořádku, složitá byla situace, ve které se ocitli.

2)      Vyhodnocení, zda bylo dosaženo dojednaného cíle.

• Pokud ano, hovoříme o tom, jak se to podařilo, které kroky byly užitečné. Můžeme spolu s klienty specifikovat oblasti či cíle, na které by se chtěli nadále zaměřit sami, bez podpory poradce.
• Pakliže cíle dosaženo nebylo, poradce s klienty hovoří o tom, proč se tak stalo, zda a popř. co je možné nyní udělat pro zlepšení situace klientů. Vedeme rozhovor i o tom, zda a jak se cíle v průběhu spolupráce měnily, jak klienti situaci vnímají nyní atp.

3)      Přijmout aktuální situaci a uvědomit si svou schopnost zvládnout ji vlastními zdroji a silami. Poradce pojmenovává jejich konkrétní zdroje a síly a ujistí klienty o tom, že již službu nadále nepotřebují. Poradce poskytuje klientům zpětnou vazbu, oceňuje klienty za práci, kterou během poradenství odvedli (i s důrazem na to, jaký vliv to může mít pro další osoby v jejich životě – například děti). Poukazuje na silné stránky jednotlivých klientů, ale hlavně na silné stránky a zdroje páru.

4)      Klienti dostávají prostor k hodnocení toho, co se během poradenského procesu nového naučili, jak a co jim může pomoci při zvládání případných překážek v budoucnu (jaké konkrétní, vlastní zdroje mohou využívat), případně k plánování toho, jak budou pro sebe zabezpečovat podporu/sebepodporu po ukončení spolupráce s poradcem. 

NĚKTERÉ ZDROJE OBTÍŽÍ ukončování poradenského procesu s párem

a)      Neshoda v načasování mezi klienty a poradcem, že je třeba poradenský proces ukončit

• Podrobně mapujeme a zkoumáme pojetí situace ze strany klientů, vyjasňujeme si vzájemně naše postoje, společně hledáme přijatelné možnosti.
• Prakticky jde o vyjednávání obdobné kontraktování. Poradce se při něm drží zásad své profese (etický kodex, metodika, standardy kvality atp.) a pohybuje se v zákonném rámci (stejně jako ve všech ostatních aspektech své práce).

b)      Situace v párovém poradenství, kdy jeden z klientů ukončení chce, ale druhý naopak chce nadále spolupracovat. V takovém případě párový kontrakt každopádně ukončujeme a domlouváme se na dalším postupu. V úvahu připadají možnosti, že z párového kontraktu se stane kontrakt individuální či rodinný (možné je to samozřejmě i naopak). V rámci dobré praxe tento přechod spíše nedoporučujeme. Pokud k tomu v praxi dojde, je třeba počítat s tím, že je takto uzavřený (individuální) kontrakt vždy dopředu zatížen „přítomností“ druhého partnera.

• Snažíme se porozumět postojům obou stran a citlivě na ně reagovat. Zajímáme se o potřeby, které klienty k jejich stanoviskům vedou, a hledáme společně s nimi, jak by bylo možné je v aktuálním kontextu naplňovat, případně alespoň pojmenovávat, co jejich naplnění brání a jak se dá s takovou situací naložit.
• Můžeme nabídnout společnou exploraci v nynější nebo popř. další jednorázové konzultaci, díky níž mohou klienti dospět k informovanějšímu rozhodnutí o další ne/spolupráci.
• Držíme se toho, že nelze poradenství jako službu vnucovat (hlavním cílem poradenství je, aby jej klienti nadále ve svém životě nepotřebovali). Můžeme však z pozice poradce (tedy člověka dbajícího na průběh poradenského procesu) objasňovat možné výhody plynoucí z využití naší služby (pakliže je v dané situaci vnímáme) a hledat spolu s tím jedincem z páru, který chce poradenský proces ukončit, takové podmínky, které by pro něho, pro pár i pro poradce byly přijatelné (tj. v souladu s etickými standardy, možnými způsoby poradcovy práce apod.).

c)      Další zdroje obtíží:

ukončování poradenství přes někoho jiného, než s kým je domluvený kontrakt a spolupráce; očekávání klientů, které nelze poradenstvím naplnit; poradenství nahrazuje jiné cíle klientů; neuvědomovaná (např. vztahová) očekávání poradce; klienti otevírají nová a závažná témata; závislost/navázání klientů; klienti dávají najevo pocit odmítnutí, separační úzkost; nedůvěra poradce v síly páru či trvalou udržitelnost situace (riziko přebírání odpovědnosti); ukončení vynucené okolnostmi; ukončení poradenské spolupráce, i když s daným párem či jedním z páru zůstáváme dále v jiném kontaktu (např. jako účastníci kurzu apod.).

ZDROJE DOBRÉHO UKONČENÍ

Co nám ukončování poradenského procesu usnadňuje:

a)      Dobrý kontrakt.

b)      Kvalitní příprava ukončení – vymezení dostatku času, rozhovor s klienty o ukončení, dosažení shody o tom, že je správný čas poradenský proces ukončit atp.

c)      Ochota připustit, že není zodpovědností poradce, jak klienti dále se svým životem naloží po ukončení poradenství.

d)      Jasný postoj poradkyně či poradce k záležitostem, které jsou s ukončováním často spojeny (např. jak zachází se situací, kdy jí/mu klienti chtějí něco darovat, nebo jaké rituály loučení jsou pro ni/něj přirozené).

e)      Dostupnost intervize či supervize pro reflexi práce poradce či poradkyně.